Za mladý mozek!

Debilníme. Ať se nám to líbí nebo ne, hloupneme téměř v přímém přenosu.

Jako malá jsem v hlavě musela udržet několik telefonních čísel, různé adresy a nejroztodivnější informace. Dneska spoléhám na mobil. Neustále, pořád, se vším. Pamatuji si svoje telefonní číslo, mámino, protože to se táhne už z dětství, ale tím končím. Netuším tátovo číslo, absolutně netuším číslo svého muže. Je to dáno i tím, že česká čísla má dvě a já se nezvládla zorientovat ani v tom, které je soukromé a které pracovní. Whatsappky jedeme přes španělské. A zkrátka ho mám uloženého v mobilu. Jako všechna čísla.

Continue reading

Jak jsem měnila stůl

V srpnu, po dvou týdnech pauzy z několikaměsíčního partnerského soužití 24/7, jsem rozhodla, že takhle dál fungovat nemůžeme. Je potřeba pořídit stůl do ložnice a Muž se tam odsune na homeoffice. Bude se tam moct zavřít, bude tam mít klid, já budu moct normálně vařit, popřípadě si dopoledne odučím nějaké ty online hodiny, pokud situace znovu k tomuto dozraje (a že je jen otázkou času kdy), a hlavně budeme moct zase normálně používat obývák jako obývák.  

Continue reading

(Pod)zimní seriálové hody

Nepovažuji se za nějakého velkého seriálového konzumenta. Spíše se jednou za čas něco vyskytne a popravdě se vyskytuje víc, co jsem se svým Mužem, který seriály jede výrazně víc než já. Přesto se tento podzim sešlo několik kousků, které mám potřebu alespoň takhle souhrnně okomentovat. Pro jistotu, protože se znám a tuším, že k větším recenzím se jen tak nedostanu/nedokopu.

The Crown (4)

Čtvrtá série populárního počinu od Netflixu mě zatím spíše zklamala. Nejsem fanynka Diany, neobdivuju ji, nepovažuji ji za oběť a chudinku a nebyla jsem odvařená z toho, že se objeví v seriálu. Ale dobře, do královnina života patří. Ale to, jak byla ona a Cahrles zobrazeni, se mi hodně nelíbilo. Oba dva přichcíplí přihrbení skřetíci, ona ufňukaná slepice bez špetky pudu sebezáchovy a on křivej hajzl, který jí chce akorát ublížit od samého začátku. Ne, nemyslím si, že to takhle probíhalo. Jak jsem v předchozích řadách měla důvěru v tvůrce a celkově pocit uvěřitelnosti, v téhle řadě mi hodně chyběl. Nemluvě o tom, že se s představitelkou Alžběty nejsem schopná soužít. V téhle řadě už to bylo lepší bež ve třetí, ale herečka je na mě moc zamračená, nepříjemná, nesympatická. A postava Tatcherová byla už jen třešínkou na dortu protivnosti.

The Crown, season 4 – The Movievaures

Nechápejte mě špatně, mám ten seriál ráda, už teď se těším na pátou řadu, ale všehovšudy jsem si ho neužívala tolik jako předchozí tři série.

Emily in Paris

All the Men on Emily in Paris Are Toxic | POPSUGAR Love & Sex

Totální oddechová jednohubka. V kontrastu se vším ostatním v tomto seznamu je to až primitivní seriál. Ale bavil mě a byl po čertech krátký. Za chybu považuji, že jsem ho našla pod označením „jako Sex ve městě„, trochu víc sedělo přirovnání k Younger (Znovu 20). Inu, všechno je to od jednoho tvůrce. Pro mě to bylo must-see kvůli Lilly Collins, kterou mám ráda. Na seriál se snesla vlna kritiky za stereotypní zobrazování Francouzů coby studených čumáků s milenkami. Popravdě, potrefená hsa zakejhala… Za co já bych seriál zkritizovala – po čertech krátké a druhá řada snad ještě ani nezačala natáčení, protože covid, že jo. A je to škoda, protože jakkoliv se nejedná o dílo intelektuálů, je to perfektní oddechovka.

Ze Sexu ve městě si Emily bere módní kreace, ale je to seriál současnosti, postavený na úspěchu a tématu sociálních sítí. Z Younger se sem dostal zase pohledný hlavní protagonista a relativně odvážná hlavní hrdinka. (Btw. Younger jsem nikdy konzistentně nesledovala, ten seriál je pro mě trochu noční zmatek při čekání na Přátele.) Faktem ale je, že většinu času jsem čekala nějakou apokalypsu a zprávu poslanou špatnému člověku či nějaké jiné fiasko.

Mad Men

Mad Men Season 3 Promo Photos - Mad Men Photo (7344878) - Fanpop

Nevím, jak k tomuhle sirálu napsat jen pár vět. Především je to sedm řad po 13 dílech, takže mnoho a mnoho večerů, kdy jsme jeli jeden… dva… a tak vlastně tři díly, než jsme se kolem půlnoci donutili jít spát.

Fenomenální, úžasná věc, kterou pokud jste neviděli, musíte vidět. Možná to není pro každého, ale vlastně myslím, že jestli něco má šanci oslovit kohokoliv, jsou to právě Šílenci z Manhattanu (český překlad, ten název se prostě blbě překládá, chápu to).

Amerika 60. let v celé své kráse a děsivosti. Šovinističtí běloši ovládající svět, neuspokojené paničky v domácnosti, milenky, sekretářky a cigaretový kouř. Všude a pořád. I ve tři ráno, kdy je probudilo dítě, byli schopní si protagonisté v posteli zapálit. Chlast tekl proudem, od rána do… dalšího rána. Někdy se s panákem i řídilo. Bez pásů, samozřejmě. Prostě neskutečný! A do toho měnící se svět, témata rasismu, ženské emancipace, LSD, válek v Koreji, ve Vietnamu a vlastně i dozvuky druhé světové. Tohle všechno jako pozadí reklamky a bláznů, kteří se snaží prorazit. Opakovaně. V hlavní roli s nejzápornějším kladným hrdinou, Donem Drappem.

Ten seriál má všechno. Je to herecký koncert, scénáristický zázrak, kamerová symfonie. Čechov se svou puškou by se radoval, žádná scéna není navíc, tvůrci všechny nitky zapletou a přesně ve chvíli, kdy vás uchlácholí, že je všechno ok, přijde nějaká brutální ťafka. Je to pohlcující, vážné, smutné a neskonale vtipné. Někdy velmi černě vtipné.

K tomuhle seriálu se budu muset vrátit samostatně. Každopádně jestli nevíte, čím zaplnit aktuální lockdown… Poděkujete mi potom.

Italská pauza

Čím víc postupují jednotlivá nařízení a omezení, tím jsem radši, že se nám v létě povedlo na chvíli zmizet a přijít na jiné myšlenky. Celá akce byla rychlá a vlastně neplánovaná, jak to je u nás zvykem – takže ještě dva dny před odjezdem jsem si nebyla úplně jistojistě jistá, že vůbec odjedeme. I s ohledem na různé restrikce.

Continue reading

Přečteno? Zaznamenej si to!

V létě jsem v knihkupectví narazila na krásný čtenářský deník. Zápisníček, do kterého si lze zaznamenat přečtenou literaturu. Pro milovnici knih a učitelku češtiny je to velké téma – jak si to všechno pamatovat? Už před dvěma roky jsem si pořídila Kniháře, který mě naprosto oslnil svým pojetím, ale i zpracováním. Teď jsem si v knihkupectví pohrávala s myšlenkou, jak nějaké takové zápisníky nabídnout i studentům.  A když už jsem dala nejrůznější zápisníky dohromady, sepsala jsem si srovnání i pro sebe, případně pro vás, pokud o nějakém podobném společníkovi pokukujete.

Continue reading

Jak jsem odchytávala

Srpen je v učitelské hlavě asi jako jedno dlouhé nedělní odpoledne. Člověk vzpomíná, co všechno chtěl stihnout a snaží se to na poslední chvíli dohnat, protože už je skoro konec víkendu. Jinými slovy, než jsem se vzpamatovala, už je tu srpen a dovolená v druhé polovině. Je tedy na čase udělat aspoň něco z těch mnoha věcí, co jsem si slíbila (různé úklidy, výlety, rovnání materiálů… no, zatím nic moc).

Dneska ráno jsem se s velkým odhodláním vrhla na kumbál. Prostor v našem bytě, kam průběžně odkládáme všechno nepotřebné a jednou za čas mě drapne rapl, polovinu těch krámů a krabic od všeho možného vyházím, abychom zase měli kam to strkat. Většinou ten moment nastane, když už se tam nedá pomalu ani vstoupit. Dveře od vestavěné skříně otevřené, na věšácích tašky, batohy, na zemi co se tam zrovna vešlo. Prostě nic reprezentativního, takový Moničin tajný kumbál. To jen pro ilustraci, v jakém stavu jsem dnešní zážitek zahájila.

Continue reading

Viděno: Medicejové

Objevila jsem Medicejské. Asi tak o sto let později než zbytek světa, jak bývá mým zvykem, ale objevila. Navíc mi od momentu prvního zjištění trvalo poměrně dlouho, než jsem si seriál vůbec pustila, ale nakonec k tomu přeci jen došlo. A ach. Můj. Bože! jak praví klasik.

Zaprvé, Toskánsko a Florencie je prostě srdcová záležitost. Všechny ty záběry na rozestavěný chrám a celé město jsem naprosto hltala. Nemluvě o záběrech na zvlněné toskánské kopce. Prostě vizuální porno, co bych to složitě opisovala.

Continue reading

Vyzkoušeno: Fotoknihy

Svatba je super příležitost, jak vyzkoušet tvorbu fotoknih. U nás doma se obecně moc nenosí, preferuji klasická fotoalba a klasické fotky (což mi připomíná, že by bylo asi docela fajn si nějaké svatební fotky konečně vytisknout), ale na druhou stranu pro rodiče je fotokniha úplně ideálním vánočním dárkem. A protože jsem sama hledala nějaké informace a srovnání, když jsme vybírala, kde nechat tenhle suvenýr vyrobit, usoudila jsem, že přihodím svojí trošku do mlýna, protože se mi doma sešly dvě různé verze.

Ve svatebním salonu, kde jsem si půjčovala šaty, mi dali poukaz na fotoknihu od Bontia, v hodnotě 1000 Kč. Což už se při téhle zábavě docela vyplatí. První volba tedy padla na tuto firmu. Při celkové ceně jsem ale hledala ještě jinou variantu, možná trochu levnější a vybrala jsem nakonec Happy foto. Dva velmi rozdílné výsledky, ale vlastně nemohu říct, že jedna by byla vysloveně špatná.

Obě knihy měly podobný počet stránek (cca 32).

Porovnání velikostí a desek. Vlevo Happy, lesklejší, vpravo Bontia, příjemně saténový povrch. Btw. V reálu je nápis na levé knize čitelný 🙂
Continue reading