Švýcarsko, den třetí: Malá Itálie a ještě menší Švýcarsko

Nevím, kdo by mě tloukl víc, zda skuteční Italové, nebo Švýcaři, ale kanton Ticino, italská část Švýcarska, je vážně jako malá Itálie. Předkrm před hranicemi samotné Itálie.

Překvapivě dobře se nám daří dodržovat stanovené časy. Takže v půl desáté jsme se prokousávali ranním Zurichem směrem do Lugana. Čekala nás víc jak dvouhodinová cesta přes Alpy, včetně jednoho z nejdelších tunelů vůbec – Gotthard, 17 km. Asi před pěti lety tam byla autohavárie, při které zemřelo několik lidí, pokud se nepletu, protože se udusili a neměli kam utéct. Skvělá myšlenka, se kterou vjet dovnitř, ne?

Nakonec to bylo trochu nudné. Vždycky jsem měla hrozně ráda tunely, když jsem byla malá. Když jsme jezdívali do Itálie přes Brennero a Alpy jako takové, projížděli jsme několika tunely a pro malou holčičku to byla hrozná atrakce. V podstatě i dodnes mám tunely ráda. Ale po patnácti kilometrech už je to docela nuda. I to dítě, co mi sedělo za krkem už se opět začalo ptát, kdy už tam budem. Na to se ale ptá průběžně pořád, takže nic moc změna.

Do cíle jsme dorazili kolem poledne. Načas. Navigace tam s námi opět v jednu chvíli přestala komunikovat, takže jsme na okamžik podlehli stresu a panice, ale nic není tak horké, jak se uvaří, takže jsme záhy objevili příhodné parkoviště u nádraží (Máme rádi nádraží. Dobře se hledá a bývají kolem parkoviště) odkud jsme seběhli přímo dolu do města.

Oficiálně je Lugano Švýcarsko. Geograficky je za horami a jen kousek od hranic s Itálií (maminka vydržela deset minut plakat, že nevzala věci na noc, že jsme mohli dojet až do Milana a tam přespat a až pak se vrátit). Fakticky – vítejte v Italii, mio signore belle!

Miluji Itálii. Strávila jsem tam hodně času, Italové jsou skvělí pohodoví lidé (pokud je potkáte na ulici), slunce, voda, palmy, zmrzlina, krásné dny. Ano, takže tohle přesně jsme našli v Luganu. Itálii v nejryzejší podobě. No dobře, občas na nás někdo promluvil německy, ale mě daleko radši automaticky naskočila italština. Kdoví proč, mám problém německy vůbec pozdravit, natož poděkovat. Prostě mi to v tý hlavě nespíná. Italsky jsem se radostně chytila v pohodě.

Máma s klukem se jeli projet vláčkem po nábřeží. Skoro hodinová jízda, kterou já jsem strávila couráním po městě. Ne že by tam něco bylo, ale tak aspoň jsem si užila trochu osobního volna, koukla jsem na pohledy (jeden horší než druhý, vážně bída) a kolem druhé jsem je vyzvedla.

Z Lugana následoval přesun do Melide. Zábavní park „Swissminiatur“. Z toho vyplývá, že jsem za dnešek viděla celé Švýcarsko. Jen jsme vstoupili dovnitř, oběma dětem naší výpravy se rozzářila očíčka – tedy mně i bratrovi. Kluk byl nadšený z jezdících vláčků a autíček, které se mezi modely pohybovaly, já byla nadšená z miniatur samotných. Je fakt, že fotky, které jsem tu pořídila, bych jinde asi nevyfotila. Hrady, hory, lanovky a jiné atrakce, které jsou normálně kilometry od sebe, se mi pohodlně vešly do jednoho záběru. Navíc se mi povedlo pár fotek ve stylu „jako živý“, takže jsem je fotila ležící na rozpáleném chodníku. A vyšly! Těšim se, až si je hezky pofackuju na vlastním počítači a všechny je nahodim.

Cestou jsem se tam zamilovala do trička. Bohužel příliš velké, přespříliš, i na spaní velké. Musím prolézt ještě další turist obchody a zkusit ho najít někde jinde, protože prostě láska… <3

Díky tomuhle parku jsme se navíc podívali na „Tři hrady“, které jsme teoreticky měli navštívit živě. Vzhledem k tomu, že tady jsme ale strávili dvě hodiny místo jedné, na živé nezbyl čas a jen jsme projeli kolem a odmávli to jako „fajn, nafoceno máme, jedeme domu“.

U večeře se mnou moc řeč nebyla, totální vyčerpání, během kterého jsem se do sebe snažila nasoukat první pořádné jídlo za celý den. Nějak se nám to vysmeklo a až v autě jsem si uvědomila, že jsem celý den nic nesnědla. Kromě výborné italské zmrzliny v Luganu.

Poznatky:

1) Vodopády a tunely v horách mě baví pořád stejně jako v dětství.

2) Po pěti kilometrech je už ale sedmnáctikilometrový tunel docela nuda.

3) Maminka vynalezla švýcarštinu. Po příjezdu spustila německy, ačkoliv jejím jazykem je angličtina, která se jí do toho občas nechtěně pletla. Dneska spustila zase italsky, zato si vypomáhala anglicky i německy. Docela jsem se bavila.

4) Když na to přijde, osobně do toho nového jazyka míchám ještě francoužštinu, což naštěstí v téhle zemi není úplně mimo. Ne tak jako ta angličtina.

5) Nejlépe se nám parkuje vždycky u nádraží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..