Záhada neumytého talíře

Lepší jak Záhada Blair Witch. Vážně, tohle je materiál na hororový film, který si budou třináctiletí pouštět, jen co rodiče poprvé odjedou na víkend bez nich, pozdě v noci a oni se u toho budou klepat hrůzou. Já už se klepu minimálně dva týdny. Ačkoliv vzteky. Rozhodně od návratu do Pešti.


Už předtím tu byly problémy s úklidem. Nejsem si jistá, jestli jsem tu psala o neumytém nádobí, vlasech v odpadu umyvadel a tak dále a tak podobně, ale myslím, že jo. Když jsem se vrátila, v koupelně přibyl lísteček, „Don’t leave your hair in the sink or bath. Thank you 🙂 “ Hm, usmála jsem se sama pro sebe a čekala v zázraky. Ne, že by se konaly.

Pravděpodobně nejděsivější je ale situace v kuchyni. Když jsem přijela, kuchyně vypadala hrozně. Přetékající koš, neumyté nádobí ve dřezu, neuklizená linka, upatlaná podlaha, v lednici pár kolonií vyhlašujících nezávislost… Neřešila jsem. Nejsem tu od toho, abych po slečnách uklízela, takže jsem si jela dál radostně na sebe, dál jsem dodržovala pravidlo, o které jsem naivně žádala všechny – použiješ, uklidíš. Prostě si uvařim a ihned po sobě umeju, je na tom fakt něco tak nepochopitelného?

O to radši jsem byla, že jsem od babičky vyfasovala příjemně univerzální kastrol, takže jsem nebyla odkázaná ani na hrnce opatlané od brokolicové omáčky, plné těstovin (které den na to končí v koši), či jinak zneužité, použité a zahozené, ponechané vlastnímu osudu.

Situace začala kulminovat hned první víkend po mém příjezdu. Na víkend přijela jedné ze spolubydlících návštěva. Celkem šest lidí, plus stávající dvě spolubydlící, jsem radostně překřtila na Polský pluk a účinně se jim vyhýbala. Už tak bylo v bytě narváno k prasknutí, protože oběma zbývajícím spolubydlícím navíc přijeli přítelové. Vážně epic víkend.

Skončil tím, že kuchyně byla v ještě zdemolovanějším stavu než před tím a k tomu všemu ostatnímu se přidaly ještě prázdné lahve od vína, pálinky a dalšího alkoholu. Kopec nádobí se proměnil v horu a sporák nebylo pod skvrnami od různých omáček skoro ani vidět.

Aby toho nebylo málo, došlo k jakýmsi zmatkům v rozpisu služeb (další z naivních pokusů o udržení pořádku) a v pondělí to vypadalo, že službu v kuchyni mám já. I oznámila jsem spřízněné maďarské spolubydlící, že jsem si toho vědoma, ale že nevidim důvod, proč uklízet po jiných, kteří měli na starosti minulý týden.

Pomalu, polehoučku se kuchyně začla z toho víkendového opojení trochu oklepávat. Přesto ale v jednom dřezu postupně vznikla země nikoho – tedy nádobí použité pravděpodobně kouzelným skřítkem, jehož ručičky jsou příliš maličké, než aby se vypořádal s jeho mytím. Hlavně, že na to, aby si navařil brokolicovou kejdu, mu ty hnátičky stačily. Zkrátka a dobře nádobí všichni ignorovali a trpělivě čekali, kdy ho jeho majitel, nebo první, kdo podlehne, umyje.

Ve středu se na něm objevil papírek. „Please… Clean after you…“ Upřímně mě rozesmálo, že konečně někdo sebral odvahu a něco připsal, já se k tomu za celou dobu ne a ne odhodlat, ačkoliv o papíru připomínajícím „základní pravidlo“ uvažuju už dlouho. Byla jsem ale dost statečná na to, abych si pod to připsala „Yes, it would be nice…“

Největší vtip? Ten papírek tam napsala jedna z Polek. Vim na 99% že jediný, kdo si tu dělá brokolicový humusy, jsou Polky (uznávám, kastrol byl třeba a do té středy tedy záhadně zmizel). A perlička na závěr – autorka papíru byla nejspíš pevně přesvědčená o tom, že to nádobí je moje a další tři dny se mnou nemluvila. (Doteď jsem přesvědčená, že to byly jejich talíře)

Nakonec nádobí zmizelo, ukázalo se, že já ten týden kuchyni na starost neměla, takže jsem se škodolibou radostí sledovala Polku jak vytírá ten jejich svinčík, a radostně se těšila na další hory neumytého nádobí. Které už pomalu rostou, samozřejmě (a to je pondělí, prosím).

Co mě nejvíc dohání k šílenství (v bodech):
1) Použité a neumyté nádobí. (Obzvlášť to, které bych akorát potřebovala)

2) Použité sirky vrácené do krabičky k těm nepoužitým. (Vždycky si zaručeně vylosuju tu použitou)

3) Porce až dvě libovolného jídla, která se den suší na sporáku a pak ji vidím v koši. (Ještě chvíli a fakt začnu bezohledně dojídat)

4) Upgrade č. 3 – Koupené potraviny, originálně zabalené, které po týdnu končí v koši. (Takhle už tam skončilo několik balení párků, rozhodně jeden bochník chleba… Dobře, těch několik litrů mléka bylo aspoň načatých…
5) Když si jedna z Polek meje ruce jarem a pak nadávají, že jar došel (asi v Polsku nevysílají reklamu o jedné kapce, která stačí na sto talířů. Nebo jedny ruce)

6) Když ty největší bordelářky projdou kolem kastrolu od brokolice a začnou významně vybírat peníze na úklidové prostředky.

7) Neuklizená pracovní plocha zasviněná od čehokoliv, hlavně když je to pořádně vidět.

8) Když někdo hodí těžké věci (lahve s mlékem, plechovky piva, okurky…) do přihrádky na zeleninu. Vzniklým zraněním pravidelně několik rajčat podléhá, protože jsou neslučitelná se životem. (A příliš přitažlivá pro plísně)

8) Bordel ve dřezu – typu: těstoviny, kousky brokolice, sáčky s čajem, atd, atd…(takže dřez se pak „záhadně“ ucpe a neodtéká)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..