Hledání nového hnízda

Baví mě se vykecávat o tom, co je nového. Tím spíš, když už jsem něco nakousla, přijde mi skoro slušné referovat o dalším vývoji situace. Ano, stále bytová situace. Včera vyvrcholila.


Byla jsem akorát na odchodu za kamarádkou, která mi z ničeho nic zavolala, jestli nechci jít na kafe. Odpoledne volné, proč ne. Akorát jsem zápasila s čočkami, když zaklepala Brenda – Kolumbijka, která má celý byt pronajatý a je tedy „landlord“. Jasně, povídej, co se děje. Přišla mi říct, jak je to s tím plynem (nevysvětlitelně vysoký nárust spotřeby plynu). Věc se měla tak, že lednovou spotřebu majitelé jen odhadli, takže teď za ten únor se v tom nastřádal i leden. Hm, ok, dobře. Nejsem nadšená, ale dobře, aspoň zjistila proč.

Jenže pak to přišlo. Dotaz, proč jsem minulý týden neuklidila záchod. Koukala jsem na ní jako z jara, jestli si ze mě dělá srandu. Nedělala. Nevynesla jsem koš. Ach, jistě. Ten Koš, kterého se štítím. Uznávám – v době mé služby bylo asi možná vhodné ho vynést, ale ještě to bylo únosné. Bylo to dost únosné na to, abych se na to vykašlala a nechala tona dalšího, protože se toho koše plného Brazilkou použitého toaletního papíru prostě a jednoduše štítím. Dobře. Takže jsem za posledních šest měsíců jednou nevynesla koš. Stále se ptám – děláš si ze mě legraci?

Nedělala. Vážně si ze mě celou dobu ani chvilinku nedělala legraci, že já jsem ta, co má vždycky hrozný problém s pořádkem, já jsem pořád protivná, já jim tam nechávám protivný papírky (to moje „jestli máte k některé z těchto věcí blízký vztah, prosím, vemte si ji, jinak to vyhoďte“ když jsem radši to zkažené mléko a plesnivý maso nevyhodila, co když z toho chtěj ještě něco udělat). Nakonec mi oznámila, že můj problém je, že jsem agresivní a nedokážu žít s jinými lidmi. Že dokonce i teď, co se tu spolu hádáme, jsem agresivní. Jo, byla jsem pěkně nakrknutá, to uznávám. Ale zeptala jsem se, jestli jsem byla agresivní i tehdy, když jsme na třech různých meetincích slušně a velmi mile prosila, jestli by prosím, prosím mohly uklízet hned co navaří, a ne vršit špinavé nádobí na sebe. Byla jsem tehdy protivná? A když minulá spolubydlící napsala ten vzkaz do koupelny, aby po sobě tahaly vlasy, který byl velmi, velmi, velmi milý, pomohlo to? Tak co si asi tak představuje? Že budu do nekonečna milá a čekat na zázrak nebo mi prostě jednou rupnou nervy? A jestli čeká, že když tu nakonec odmrazuju mrazák kvůli jejich blbosti, že jim za to budu ještě děkovat, tak to je bohužel na omylu.

Hádaly jsme se. Dlouho předlouho. Nervy šly tak daleko, že jsem poukázala na neumytou sklenici ve dřezu. To bouchla a jestli mám vážně problém s tou jednou skleničkou, že jí prostě nestihla umýt, když odcházela, že prostě tu jednu minutu neměla (hahaha, vážně je na opláchnutí jedné skleničky třeba celých šedesát vteřin? Nemyslím si) A zkusila na mě „to se ti určitě taky stává!“ S naprosto ledovým klidem jsem jí ujistila, že nikdy. Naprosto nikdy se mi nestalo, abych z bytu odešla a nechala za sebou něco neumytého. Prostě si holt asi bude muset ten čas zorganizovat lépe a přijít o tu jednu blbou minutu dřív, aby to po sobě umyla. Znovu začala útočit, jestli mi ta jedna sklenička tak vadí. Ujistila jsem jí, že ta jedna sklenička mi samozřejmě nevadí, ale že jednou skleničkou to vždycky začíná a pak to končí kvetoucím dřezem dva týdny starého nádobí.

Taky jsem jí řekla, že jestli jí přišel agresivní a nepřátelský můj lehce ironický vzkaz, mě se zase dost dotklo, když některá z nich slavnostně vylepila papírek, ať myjeme nádobí. Jí přišel cute a sweet. Mě rozhodně ne, když vím, že to nalepila jedna z těch, která mohla za ten bordel a teď si lepí hurá lístečky, jak kdybych tam ten bordel udělala já.

Vyčetla mi rovněž, že kdykoliv mám nějaký problém, jdu za ní. A proč že jako jdu vždycky za ní, ať to taky řeknu ostatním holkám a ne jen jí! Jenže miláčku, jestli sis nevšimla, tak to TY tu máš pronajatý byt a TY se o něj máš starat a starat se o pořádek v něm. No jo, ale nakonec je to moje vina, že v bytě je nepřátelská atmosféra, protože já jsem tu ta agresivní, co má věčně problém a jednou jsem nevynesla koš hned teď a před minutou bylo pozdě. Nakonec jsem jí řekla, ať si užije svůj moment slávy, že jsem jednou něco neudělala.

Zkusila mi taky vyhrožovat, že musím podepsat tu smlouvu od majitelů. Že prý nakonec ve středu opravdu přijeli, ale když zjistili, že jedna ta smlouva není podepsaná, jeli zase zpátky. Co chtěla? Abych měla výčitky svědomí, že sem jeli kvůli mně zbytečně? Nemám, ani trochu. Moc dobře věděla už dva dny dopředu, že jsem to ještě nepodepsala a nepodepíšu, mohla jim to klidně zavolat a domluvit se s nimi předem. Nicméně prý, pokud nepodepíšu, budu se muset odstěhovat. Asi čekala vyděšené ujišťování, že už to běžím podepsat, místo mého klidného „oukej“.

A výsledek? Doufám, že se mi podaří brzo najít nový byt, protože pokud to aspoň trochu půjde, tak se i na ty tři blbé měsíce přestěhuju. Na kafe jsem nakonec odházela se čtvrthodiným zpožděním, klepající se vzteky a určitým druhem lítosti. Tak já, já jsem prý agresivní…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..