Lázně Király

Jsem v Budapešti už půl roku a za celou tu dobu se mi nějak nepodařilo zajít do lázní. Teď přes zimu hlavně proto, že se mi nechtělo pak někde pobíhat s mokrou hlavou venku. Navíc se tu dostávám do klasického problému „velký výběr – nemůžu se rozhodnout“. A ještě se mi nedařilo sehnat společnost. Takže jen co přijela kamarádka, využila jsem příležitosti a zamířily jsme do lázní.


Király fürdő jsou maličké turecké lázně na budínské straně města, na Fő útca, která vede z Batthány tér (červené metro) rovnoběžně s Dunají. V malém zeleném parčíku, v jehož druhém rohu stojí barokní kostelík svatého Floriana, se téměř ztrácí kopule typické pro turecké lázně. Sama jsem si jich všimla spíš náhodou při procházce s kamarádkou. Nevypadají nijak upraveně či opraveně a rozhodně neklamou vnějším vzhledem. Malý zelený domek který slouží jako hlavní vstup vypadá stejně zanedbaně, ale přesto tu zůstává zachována příjemná atmosféra soukromí a útulnosti. Vyšperkované Szechényiho nebo Gellertovy lázně ať dál lákají atrakcechtivé turisty, mě bohatě stačí tyhle maličké, zapomenuté.

Paní u pokladny rozumí anglicky. To je plus pro turisty. Moc si s ní nepokecáte, mluví nejspíš jen po svém, ale rozumí. To stačí. Nejmodernějším výdobytkem je pak možnost platit kartou. Za studentskou vstupenku jsem platila 1 700Ft (tedy něco kolem 160Kč), doba pobytu je neomezená, od rána do večera podle otevírací doby. Vstupenka neobsahuje nejrůznější masáže a speciální nabídky, které je možné samozřejmě dokoupit.

Vyfasovaly jsme každá jeden náramek, který trochu připomínal hodinky bez ciferníku a který nás opravňoval ke vstupu. Po kamenných točitých schodech nahoru do patra, poprat se s turniketem a pak si najít kabinku. V tom nám ochotně pomohl jeden ze zaměstnanců, se kterým jsem mluvila zajímavou směsicí maďarštiny a angličtiny, a jakmile zjistil, že jsme z Prahy, vyznal lásku našemu pivu a s vyjmenováváním českých lázní se zase vzdálil.

Vybavené visačkou od skříňky a informací o tom, že se stříbrné šperky změní ve zlato, jsme už pospíchaly dlouhou chodbou a po schodech dolu do samotných lázní. Bylo to trochu bludiště, ale cíl jsme našly.

Lázně tvoří jeden centrální velký devítiúhelníkový (?) bazén, nad kterým se klene kopule s dnes již sklem zakrytými otvory, kterými dovnitř dopadá světlo. Když ležíte na vodě uprostřed bazénu, vypadá to trochu jako hvězdné nebe. A když se setmí, připomínají tmavé skvrny od stékající vody spíš vodní duchy. Buď to a nebo se v teplé vodě rozebíhá fantasie až příliš snadno.

Hned vedle je maličký bazének ještě teplejší vody, do které se člověk rozkecne a má pocit, že už nikdy nechce vylézt. Aspoň tak jsem se cítila, dokud mi nebylo až příliš horko. Moc nepomáhalo ani to, že se mi z toho všeho tepla motala hlava, než jsem si zvykla.

Mým osobním favoritem byla ale sauna. Popravdě jsem málem vypustila duši, když jsem seděla v tom neuvěřitelném tropicky vlhkém vzduchu, kde se tak strašně špatně dýchalo, ale mátové aroma mě nutilo vracet se znova a znova. A nejspíš jsem konečně pochopila kouzlo toho, když se člověk rozehřeje tak, že cítí, jak se mu otevírají póry a po kůži se mu valí potoky potu, a pak hrdinně skočí do studeného bazénu. Bohužel na skákání byl příliš malý a poprvé jsem málem měla infarkt, ale ještě dvakrát jsem celou proceduru po menších pauzách zopakovala a nemohla si to vynachválit. Tim spíš, když jsem pak zjistila, že v sauně samotné je sprcha, kde se člověk může zchladit a trochu tak protáhnout svou výdrž.

Další dvě sauny, 50°-60° a 60°- 70°, byly sice tepelně snesitelnější, ale bez té máty mě to zkrátka nebavilo. To vířivka bylo zábavnější (divím se, že nemám modřiny). Malou bojovkou bylo vůbec ji najít – zastrčená stranou, kam se muselo dojít studenou chodbou, byl taky druh očistného rituálu (běh je zdravý, ne?).

Největším překvapením bylo, že stříbro se opravdu začalo měnit ve zlato. A následně spíš v mosaz. Nejdřív mě trochu chytala panika, ale pak jsem si jen řekla, že mít prstýnek s Řecka a jeho barvu z Budapešti, není úplně špatné. Dneska už zase vypadá skoro normálně, jen místa, která jsou schovaná před běžným každodenním třením zůstávají tmavá.

Všehovšudy jsme se máčely čtyři hodiny. Po vydatném obědě a dlouhé procházce to byla neskutečně příjemná relaxace. Na druhou stranu, ačkoliv jsem vodouch srdcem i duší, nikdy jsem se necítila příjemněji, než když jsem se zase převlékla do suchého oblečení. Jen nás obě překvapilo, jak vyčerpávající je i takové lenošení ve vodě.

Souhrnné info:
Adresa: Fő útca 82-84
Web: http://en.kiralyfurdo.hu/
• 4 bazény o teplotách 26°, 32°, 36°(hlavní bazén) a 40°C
Ceny: Základní celodenní – 2 400Ft, studentská – 1 700Ft, celodenní kombinovaná (+15min masáž) – 4 800Ft
• Horký pramen obsahuje vápník, hořčík, hydrogenuhličitan a síru, a také sodík se značným obsahem fluoridových iontů.
• Léčba generativních chorob kloubů, chronické artritidy, problémy s páteří, poúrazové rehabilitace.

Stručná historie: Stavbu lázní zahájil Arslan, budínský paša v roce 1565, a byla dokončena jeho nástupcem Sokoli Mustafou. Lázně nestojí přímo na horkém prameni. Turci vybudovali lázně dál od něj, v hradbách města, aby si zajistili možnost koupelí i v případě možného obléhání města. Voda je přiváděna z okolí lázní Lukács. Po opětovném dobytí Budína v roce 1796 přešly lázně do rukou panovníka (odtud pochází jméno király=král). Ten je nechal přebudovat do jejich dnešní podoby. Staré a nové bylo zkombinováno tak, aby se zachoval monumentální charakter lázní. Během 2. světové války byly lázně, stejně jako mnoho jiných částí města, zničeny. Kompletní rekonstrukce proběhla v 50. letech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.