Stěhovat se či nestěhovat

To je, oč tu běží… Mám jen jedny nervy, vážně. Jedny jediný, už tak chvílemi nebezpečně pocuchaný. O situaci v bytě jsem už několikrát psala. Zejména ve spojitosti s bordelem. Protože ten tu je chvílemi věru neuvěřitelný. Teď třeba jsme tu dva týdny pěstovaly nový život ve dřezu. Opět. To byl tu talířek, tam hrneček, tu kastrol, tu stopka od rajčete, všechno hezky pohromadě. A já jak idiot chodila a hezky jsem si po sobě umývala všechno použité. Když jsem po tvorbě oběda opouštěla kuchyni, jediné, co mě z činu usvědčovalo, byl nůž, ze kterého v odkapávači stékaly kapky vody.


Přesto jsem se ale musela brodit touhle špínou, trpět vyplavenou koupelnu, vlasy v odpadu, zaneřáděnou kuchyni, boty rozkopané po celé chodbě, odpadkový koš na záchodě přetékající věcmi, které nebudu popisovat. Takových těch tisíc drobných nesmyslů, které vás ale po čase začnou přivádět k šílenství. K tomu všemu se teď přidalo ještě několik pikantností.

 

1. Nenechala jsem si zvýšit nájem. V prosinci jsme měly s Brendou (Kolumbijka, má pronajatý byt) malou aféru, že v uvolněném pokoji po dvou Polkách bude nejspíš jen jedna holčina od nového semestru, takže se mi zvýší nájem. S čímž jsem nesouhlasila, protože mám podepsanou smlouvu na nějakou částku a jen proto, že v pokoji bude jen jedna holka, můj pokoj se ani nezvětší ani nebude světlejší. Což Brendu rozzuřilo. Začala vypočítávat, kolik kdo platí – aby se ukázalo, že ona za nejlepší pokoj platí podstatně méně, než platily Polky za stejný pokoj. A když jsem si pak v klidu dala čísla opět dohromady, dokonce jsem zjistila, že platí ještě o 10 000Ft míň, než mi tvrdila.

 

2. Chci vědět, proč platím a za co. Za tři týdny v únoru záhadně stoupla spotřeba plynu. Měsíc nebyl tak chladný, byl kratší a stejně po mě chtěla ještě dalších 13 000Ft. Pro představu – na poplatky (voda, plyn, elektřina, internet, úklid domu) je stanoveno 10 000Ft měsíčně (=circa tisícovka). Většinou tak 2 000Ft ještě doplácím. V listopadu, kdy tu byla docela kosa a byl to dlouhý měsíc, jsem doplácela 6 000Ft. A teď přišla s tím, že jen na plyn chce za ty tři týdny dalších 13 000Ft? No jsem blázen, nebo byste taky zatraceně chtěli vědět, proč je najednou spotřeba plynu trojnásobná?

Jako první by mě napadlo, že se někde stala početní chyba nebo se porouchal plynoměr. Pokud ale vážně spotřeba tak vylítla, chtěla bych zjistit proč. Co se stalo? Už proto, abych tomu pro další měsíc předešla. I mě napadlo, jestli za to nemůže Manda (nová spolubydla z Brazílie – o jihoameričanech získávám nesympatické předsudky), která má prostě oj, který jí čouhá z venkonce a neumí, neumí zavírat dveře. Takže člověk v noci jde, nejdřív se přerazí o boty, pak schytá facku od rozcapených dveří koupelny, aby chytil druhou a konečně se zastavil o dveře od záchodu. Už jsem jí i říkala, že by mohla zavírat dveře mezi pokoji a chodbou, aby prostě nevětrala, ale nějak to do jejího mozečku neproniklo. Ale bylo mi řečeno, že ani takovéhle větrání v rámci uzavřeného prostoru nemůže plyn tak vyhnat.

 

3. Odmítla jsem podepsat záhadnou smlouvu, které ani zbla nerozumím. Minulou středu, jednou nohou už ze dveří na cestě za zábavou prodlouženého víkendu, mi vrazila do rukou jakési papíry a že prý to je pro majitele, jako doklad, kdo v bytě bydlí a tak. Pět kopií, každá čtyři stránky maďarského textu. Tak jsem na to koukala zmateně a že ok, ale že to dám přečíst kamarádce, co že to podepisuju. „No tam nic není, to je jen že tu bydlíš“. Fajn, čtyři stránky o tom, že někde bydlím? Je to možný, co já vím, co právníci dokážou vycucat z jediné informace za bláboly. Ale prostě jsem vychovaná, abych nepodepisovala něco, čemu nerozumím.

Uznávám, s kamarádkou jsem se neviděla, protože bohužel onemocněla. Nicméně Brenda ty papíry měla už tři týdny. A teď se vzteká, že jsem přes prodloužený víkend nebyla schopná si to zařídit? Ale zítra přijedou majitelé a musím to mít! Takže mi udělala scénu, na jejímž konci mi jeden ten papír vrazila do ruky, že ať si to teda nechám, že majitelům řekne, že to nechci podepsat, protože tomu nerozumím a ať si to dám přečíst, komu chci. Ale že vlastně pak už jí to bude k ničemu, protože majitelé přijedou zítra… Tedy – včera. Nikdo nepřijel. Přijedou 3. dubna.
Ale já jsem v klatbě. Brenda na mě kouká jako na třídního nepřítele. Nedala jsem jí radostně peníze, protože mi do teď nebyla schopná vysvětlit, proč je ten plyn tak drahý – ona se o to prostě nestará, je jí to asi úplně jedno, prostě to zaplatila a nezájem. A nepodepsala jsem smlouvu.

A to nádobí? Dneska ho jedna spolubydla šla konečně umýt. Pustila si k tomu pěkně nahlas hudbu a já tu seděla a jen uvažovala, jestli to dělá naschvál, aby mě prudila a dala o sobě pořádně vědět, nebo ne. Když jsem pak šla do kuchyně, potvrdila jsem si, že ano. Přibyl totiž ještě dojemný lísteček o tom, že nádobí je nešťastné, když je špinavé, a abychom ho už nenechaly plakat. LOL. Takže já tu jako idiot po sobě pečlivě uklízím, myju za sebou nádobí, hrnce ihned vracím zpět do oběhu (ne abych si v nich nechala tři dny sušit vařenou rýži, když si ji můžu dát do mističky a uvolnit tak hrnec pro dalšího jedlíka), ale stejně jsem teď za bordeláře, který si tu nejspíš po nocích pěstuje penicilín. Připadám si vážně jako totální kretén.

Jsem unavená, otrávená, štve mě to, je mi nepříjemné, jak na mě Brenda kouká a vůbec si připadám jako krysa, kterou by nejradši hodily do plynu. Vlastně jsem si jen jednoduše nenechala dělat na hlavu, protože prostě nemám na to, abych si tu vrtošivě rozhazovala prachy na všechny strany, jen proto, že „plyn je prostě nějak vyšší, záhada, nikdo neví proč, tak to prostě zaplatíme!“

V naštvanosti nad bordelem a všemi těmi problémy jsem konečně dospěla do stádia, kdy při příští příležitosti nejspíš řeknu „fajn, takže to buď vyřeš, nebo se stěhuju“. A popravdě si nejsem jistá, jestli bych se prostě neměla sebrat a najít si něco nového a oznámit jí, že teda to neklape a adios.

Nevím, vážně teď nevím. Jasně, mohla bych se na všechno vykašlat a prostě to neřešit. Vím svoje – já ten bordel nedělám, ať si klidně myslí, že jsem prase, já mám štít čistý. Ať si na mě klidně koukají hnusně, chodím se sem jen vyspat. Ale na druhou stranu si nejsem jistá, jestli mi ty tři měsíce ignorace a tiché nenávisti nestojí za to sbalit si svých pět švestek a prostě se přestěhovat.

Nějaké nápady, mí drazí věrní čtenáři?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..