Vůně letních nocí

Tma. Hluboká tma kolem půlnoci, hebká a sametová. Něžná náruč ticha, ve kterém odplouvají všechny starosti do ztracena. Rozplývají se z nedostatku světla, které by jim dalo význam. Jen tma, teplá a vonící sladce jako dozrávající ovoce. Omamná vůně, která mě vždycky donutí na okamžik zavřít oči a nadechnout se. Zhluboka, plnými doušky vychutnávat všechny vzpomínky v té tmě zakleté, schované, ale nezapomenuté.

Letní noci v horké Itálii. Šumění moře a jemný písek pod prsty bosých chodidel. Vůně piniového háje a sladká chuť zmrzliny na jazyku. Sladká i slaná, čerstvá, svěží vůně proplouvající mezi staletými stavbami. Hvězdná obloha nad hlavou, čistá, průzračně čistá a nekonečná. Nekonečná jako letní noc, která ale trvá tak krátce. Kdesi v dálce je slyšet město, lidé a auta, skútry. Ty nesmrtelné skútry, které mě budily každé ráno, hned po rozednění. A když jsem zase začala usínat, přijeli popeláři se svou zcela neromantickou povinností, která uzavírala sny provoněné tmou.

Letní noci v jižních Čechách. Šumění stromů nedalekého lesa, tajemné a strašidelné. Tak dobře známé cesty jsou skryté a jen ježci po nich dusají. Měkká tráva, svěží a pomalu se halící do lehkého hávu rosy. Zase to nekonečné nebe s přátelsky blikající Večernicí. Má oblíbená hvězda, která ani není hvězdou. Co na tom sejde, je první, která se objevuje a přináší s sebou tu dobře známou vůni, kterou se po chvíli promísí vůně dřevěného uhlí a pečeného masa. A kdesi v dálce se nad Šumavou sbírají mraky a my pozorujeme blesky, které se blíží. Bouře pročísne dusno dne a déšť smyje prach z polních cest.

Letní noci v jarní Budapešti. Stále ještě nové a přitom tak povědomé, jako stará známá, se kterou se člověk po letech znovu setkává. Připomínají mi svou vůní Itálii. Jen slané moře podtrhující její sladkost, chybí. Nahrazují ji pomalu doznívající vůně květů ovocných stromů a omamná vůně šeříku, která se jako purpurová nit vinoucí z náručí starých paní, které kytice přes den prodávají, tiše vkrádá do všech koutů. Rozehřáté město voní tak bezpečně známě. Tepe životem, který v něm hřejivá tma probouzí.

Vůně letních nocí. Nepopsatelná ve své dokonalosti a stejně se o to pokouším tisíckrát znova a znova. A nezáleží na tom, že je teprve první máj, že nebylo skoro žádné jaro, že vůně léta přišla po zimě tak rychle. Na ničem z toho nezáleží, když mi průvan připomene tu svůdnou vůni plnou vzpomínek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..