Levandulová

Vsadila bych se, že v celé Provence nenajdete tolik levandule jako v Budapešti. Že si dávám příliš vysoký cíl? Nemyslím si. Město je teď doslova zaplaveno fialovou a ať člověk přijde kamkoliv, všude narazí na levanduli. V záhoncích, v parcích, v květináčích, náhodně na budínských svazích. Kolem památek i v zastrčených schovaných parčících, kam nikdo moc nezavítá. Všude.

Můj vztah k téhle květině je dost rozporuplný. Je to zeleň, takže je předurčena k tomu, abych ji měla ráda, ale z nějakého důvodu mi její vůně dlouho předlouho nešla pod nos. Hlavně sušená levandule mi přišla jako forma fyzického trestu. Ale fotky z francouzských plantáží mi vždycky přišly neskutečně kouzelné. Ta barva je fantastická.

Teď a tady? Nelze nemilovat. Rozzářila už tak barevné město odstínem, který by se tu jinak hledal těžko a podtrhuje vůni léta, která se rozlila uličkami i širokými bulváry.

Trhám si sem tam klásek pro radost, někdy ho jen tak žmoulám, jindy si ho zapletu do vlasů a směju se holčičkám, které si na můj výtvor nadšeně ukazují. Když se mi povede donést úlovek až domu, vkládám ho do knih a suším, aby mi zůstal na památku. Jedna z mnoha památek na město, kde jsem prožila nejúžasnější rok svého dosavadního života. Ale že se bude někdy Budapešť pyšnit přídomkem levandulová, to jsem nečekala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.