Levandulová

Vsadila bych se, že v celé Provence nenajdete tolik levandule jako v Budapešti. Že si dávám příliš vysoký cíl? Nemyslím si. Město je teď doslova zaplaveno fialovou a ať člověk přijde kamkoliv, všude narazí na levanduli. V záhoncích, v parcích, v květináčích, náhodně na budínských svazích. Kolem památek i v zastrčených schovaných parčících, kam nikdo moc nezavítá. Všude.

Můj vztah k téhle květině je dost rozporuplný. Je to zeleň, takže je předurčena k tomu, abych ji měla ráda, ale z nějakého důvodu mi její vůně dlouho předlouho nešla pod nos. Hlavně sušená levandule mi přišla jako forma fyzického trestu. Ale fotky z francouzských plantáží mi vždycky přišly neskutečně kouzelné. Ta barva je fantastická.

Teď a tady? Nelze nemilovat. Rozzářila už tak barevné město odstínem, který by se tu jinak hledal těžko a podtrhuje vůni léta, která se rozlila uličkami i širokými bulváry.

Trhám si sem tam klásek pro radost, někdy ho jen tak žmoulám, jindy si ho zapletu do vlasů a směju se holčičkám, které si na můj výtvor nadšeně ukazují. Když se mi povede donést úlovek až domu, vkládám ho do knih a suším, aby mi zůstal na památku. Jedna z mnoha památek na město, kde jsem prožila nejúžasnější rok svého dosavadního života. Ale že se bude někdy Budapešť pyšnit přídomkem levandulová, to jsem nečekala.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..