Top 10 Budapešť

Kamarádka se chystá na vánoční trhy do Budapešti a když už jsme se konečně sešly po roce na kávě, hned se na mě vrhla s dotazy, co že prostě musí v městě na Dunaji vidět za ten jeden víkend. A to ještě ne úplný. Osobně si myslím, že v Budapešti je toho strašně moc k vidění, ale bohužel se to všechno odvíjí podle toho, kolik máte času a v jakou roční dobu se tam chystáte. A jelikož je zima, začnu tím opravdu víkendovým Top na Vánoční trhy.


Hradní vrch
Hrad, Rybářská bašta, Matyášův kostel. A spousta dalších drobností, ale tohle je to hlavní. Nahoru se dostanete buď autobusem číslo 16 (alespoň doufám, že si to pamatuju správně a wikipedie nekecá), který jede z náměstí Deáka Ference, a lze z něj vystoupit buď pod rybářskou baštou a vyjít schody nebo přímo nahoře u hradu. Nebo vyjít schody zahradami (možných schodů je několik, najít některé je trochu složitější, ale dá se) a nebo se vyvézt lanovkou za popravdě nekřesťanské peníze a nepříliš dechberoucí zážitek.

Hrad samotný je zajímavý, asi nejkrásnější podívanou představuje Matyášova fontána schovaná v areálu (a to hlavně v létě, kdy v ní zurčí voda) a výhled na Pešť případně z druhé strany poměrně kontrastně zajímavý výhled na Budín a jeho vrchy. Vnitřek hradu za návštěvu stojí pouze v případě, že máte spoustu času a chcete obdivovat umělecká díla. Jinak je samotný hrad bohužel dostavbou z 50. let, poválečně rekonstruován, a vnitřek mi ze všeho nejvíc připomíná Kongresové centrum v Praze. Jediná výjimka je muzeum Budapešti v jeho jižní části, kde se dostanete i do středověké kaple, ale to je opět spíš otázka dlouhodobější návštěvy.

Rybářská bašta vás okouzlí naprosto přesně mířenou romantickou novorománskou architekturou. Jejích sedm věží představuje sedm vůdců maďarských kmenů, kteří přivedli svůj lid do Panonské nížiny. Byla postavená na sklonku 19. století a nese jméno po rybářích, kteří město údajně bránili proti Turkům. Přes léto je v obležení turistů a kaváren a na horní terasu se dá jít pouze za poplatek. Ovšem jen cca do sedmi do večera, pak je přístup volný. A po celém zimu je úplně bez turniketů a hlavně bez kavárniček. I přes léto je tu ale možnost spousty vyhlídek na Dunaj a její druhý břeh.

Matyášův chrám, neboli kostel Blahoslavené Panny Marie, jíž je oficiálně zasvěcen, je jeden z nejznámějších budapešťských kostelů (více bych se o něm chtěla rozepsat ve článku zaměřeném na budapešťské kostely). Dovnitř se dostanete za poplatek a interiér je bohatě, krásně zdobený. Ale i z vnějšku vás nezklame. Původně gotický kostel byl svého času přestavěn na mešitu, pak zase zpátky na kostel a nakonec po 2. světové válce získal svojí dnešní novogotickou podobu.
Když budete mít čas projít si Hradní vrch víc, rozhodně nevynechte Vídeňskou bránu na jeho severozápadním konci a hlavně zbytky kostele Máří Magdalény, ze kterého se po válce zachoval jen půdorys a věž.

Vörösmártyho náměstí (Vörösmárty tér)
Hlavně když jsme u těch vánočních trhů, tady najdete ty největší a nejživější. Jsou koncipované podobně jako trhy na Starém Městě v Praze, spousta zajímavých zbytečností, které si všechny chcete odnést. Na rozdíl od Prahy (alespoň co hovoří poslední zkušenost, uvidíme, jak letos) si tu ale můžete stejně jako třeba ve Vídni koupit svařák v originálním hrnečku a nechat si pak vzpomínku na zimní Budapešť. Začíná tu taky jednak turisty nejoblíbenější ulice Váci, plná suverýrů a restaurací, a žluté, historické metro, které je zážitkem samo o sobě.

Bazilika svatého Štěpána
Fakticky se z architektonického hlediska o baziliku nejedná, ale to nás trápit nemusí. I tomuhle kostelu bych se ráda věnovala v konkrétnějším článku. Podstatné ale je, že je to jeden z nejhonosnějších kostelů ve městě, v němž je uložená svatá Pravice prvního maďarského krále, svatého Štěpána. Dovnitř se dostanete za drobný poplatek, ideálně doporučuji pár mincí, když nemáte přesně, nevadí, může být o něco míň, ale na větší rozhodně nevracejí, prostě se jedná o dar a hotovo. Taky se dá vyšplhat na věž a podívat se na město hezky z výšky. Během vánočního období náměstí před Štěpánem také mizí pod trhy a pod kluzištěm, v jehož středu září stromeček.

Parlament
Velkolepá monumentální stavba naprosto jasně vystihující hrdost maďarského národa. Když už se Maďaři konečně dostali k vyrovnání a k možnosti postavit si vlastní parlament, pojali to ve velkém. A to tak velkém, že můžete na jednom náměstí (Kossúth tér) vidět zrealizované rovnou tři vítězné projekty. Ten u Dunaje je samozřejmě jediný správný, ve zbylých dvou stavbách jsou ministerstva a muzea a vypadají podstatně skromněji.

Někdo říká, že mu Parlament připomíná turecké lázně s gotickými věžemi. Možná je přezdobený a předimenzovaný, ale když stojíte na nábřeží a hledíte ke špicím věžiček a kopule, bere to dech. Uvnitř se navíc schovávají maďarské korunovační klenoty, včetně svatoštěpánské koruny. Samotná prohlídka interiéru je zajímavá, ale doporučuji vychytat dny Evropského kulturního dědictví, kdy se návštěvníkům nabízí možnost podívat se do více místností než normálně. Byla jsem na téhle i na klasické prohlídce, a klasická v porovnání s první působila hodně uboze. Ale to nejdůležitější samozřejmě uvidíte.

Náměstí hrdinů a Městský park (Hősök tere a Városliget)
Monumentální velkolepé náměstí vybudované v rámci oslav Milénia, tedy tisíc let od příchodu Maďarů do nové vlasti, pořádané roku 1896 zakončuje výstavní Andrássyho třídu vedoucí z centra města. Impozantní prostor náměstí je ze dvou stran ohraničen věhlasnými muzei a z jedné strany ho do náruče svírá Památník tisíciletí, v němž hrdě postávají velikáni maďarských dějin od prvního krále svatého Štěpána, po revolučního protihabsburského buřiče Lájose Kossútha. Vtipnou perličkou je, že původně na posledních dvou místech stáli Habsburkové, a to včetně Marie Terezie, ale v padesátých letech byli vyměněni. Ve středu náměstí se pak vypíná sloup na jehož vrcholu archanděl Gabriel svírá v rukou uherskou korunu a dvouramenný kříž a kolem nějž jsou jezdecké sochy sedmi vůdců maďarských kmenů v čele se samotným Arpádem.

Za náměstím se pak rozprostírá velký Městský park (ve skutečnosti zas tak velký není). Hned na okraji parku stojí další střípek oslav Milénia, Vajdahunyádský hrad, respektive jeho replika. V areálu najdete ovšem repliky i dalších významných uherských staveb (záměrně říkám uherských, protože už samotný Vajdahunyád se nachází v dnešním Rumunsku) v různých stavebních stylech. Je zajímavé, že přestože je každý pes, jiná ves, nejen že to skvěle funguje, ale ještě je to vysloveně hezké. Park samotný je ideální na procházky, zejména v létě a na podzim je překrásným místem, kam utéct před velkoměstem. Najdete tu také jedny z největších budapešťských lázní, Széchényiho lázně, a zoologickou zahradu. Do letošního ruku tu byl otevřený i slavný zábavní park Vidámpark, ale ten byl v létě po velmi dlouhé existenci uzavřen, protože už nedokázal návštěvníkům nabídnout tolik, kolik zřejmě čekali (já bych ani nic moc nečekala, ale je fakt, že vstupné bylo strašné). Navíc se neměl kam rozrůstat a tak bylo rozhodnuto, že bude radši úplně uzavřen. Pro zimní radovánky je Városliget asi nejzajímavější velkým bruslařským kluzištěm, kde vám samozřejmě půjčí i brusle. A svařák je tu levnější než v centru 😉

Žluté metro
Nejstarší metro na evropském kontinentě (druhé v Evropě po Londýnském) tak trochu vypadá, jako by ho ještě pořád tahali koně. Samotná jízda je zážitek, navíc vás rychle a hlučně dopraví z centra pod Andrássyho třídou až k náměstí Hrdinů. To rozhrkané hlášení následujících stanic je dechberoucí nesrozumitelnost, u které jsem byla vážně hrdá, když jsem začala rozlišovat jednotlivá slova. Nejvíc mě ale asi vždycky fascinovalo, že vstup do metra vypadá jako vlez do sklepa, kde byste skoro těžko hledali legendární sedmý schod, nad hlavou vám zuří poměrně rušná dopravní tepna a ono se to stejně všechno nesesype.

Markétin ostrov (Margit Sziget)
Pro delší a hlavně jarní, letní nebo podzimní návštěvy doporučuji neopomenout dunajský ostrov, jeden z velkých městských parků plný sportovišť a atrakcí, s malou lesní zoo, lázněmi a dvěma kláštery, z nichž zbyly už sotva základy. Krásná secesní vodárenská věž je nově rekonstruovaná a údajně se dá na ní vyjít a rozhlédnout se po městě zase z úplně jiné perspektivy. Mně se to bohužel nepovedlo. Nejpopulárnější tu jsou ale louky, které přes léto bývají obsypány mládeží, zamilovanými dvojicemi, turisty toužícími po troše klidu, rodinami na pikniku a pejskaři. Jen varuji před invazí komárů po vlhkém jaře (v mém případě byl ostrov dokonce zaplaven povodní), kdy se louky časně z rána mění v děsivá krvavá jatka. V srpnu se zase ostrov mění na dějiště snad největšího maďarského hudebního Sziget festivalu. A z Markétina mostu je také hezký pohled na Parlament, Hrad a Dunaj.

A rozhodně stojí za vidění nově opravená fontána hned na začátku ostrova. Viděla jsem bohužel pouze cvičné spuštění, ale už jen voda nesynchronizovaná s hudbou byla fantastická, natož když je celé představení sladěné. Videa přátel a zveřejněná na youtube mluví za vše.

Gelértův vrch a socha Svobody
Pokud máte víc času než jen krátký víkend a počasí vám přeje, doporučuji procházku a výšlap na Gelertův vrch, na němž se nad město vypíná socha Svobody (někdy se jí říká osvobození a byla postavena jako poděkování sovětským vojskům, která osvobodila město od Němců). Kopec je protkán spoustou steziček, poset vyhlídkovými místy a odpočívadly. Moje oblíbená cesta vede od Gellertových lázní kolem Skalního kostela a přímo nahoru. Z cílové plošiny u Citadely (pevnost postavená Habsburky) máte celé město jako na dlani a vidíte všechny monumentální stavby včetně hradu. Podle mě je to jeden z nejhezčích a nejkomplexnějších výhledů vůbec.

Není to zdaleka všechno, co stojí za vidění. Spoustu jsem toho zapomněla, spoustu jsem nezmínila, na spoustu věcí je třeba víc času. Radši jsem se nedívala na žádné jiné stránky, na netu se dá určitě najít podobných soupisů hodně. Pokud jste v Budapešti a máte víc času, rozhodně byste měli vyzkoušet alespoň jedny lázně. Měli byste si dojít na dobré maďarské jídlo do některé z mnoha hospůdek a restaurací. Měli byste se provézt vánoční nasvícenou tramvají po nábřeží Dunaje. Pokud jste ve městě ve všední den, měli byste se podívat do Městské tržnice u zeleného mostu Svobody. Měli byste posedět s tokajským vínem v některém z příjemných barů nebo v létě na nábřeží Dunaje, měli byste vidět Budapešť, jak se v podvečer rozsvěcí…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.