Líná neděle

Celý den je zvláštně líný. Je horko, ale nebe pokrývá neprostupná šeď. Vítr nefouká, prádlo na střechách se ani nehne, všechno je klidné a tiché. Kromě zvonů z kostelů, samozřejmě. Ještě stále jsem úplně nepochopila, podle jakého pravidla odbíjejí. Jasně, poledne a každá celá hodina, ale někdy se rozezní v 11:26. nebo ve 3:40. Nejsem si úplně jistá, jestli je někdo prostě jen příliš nadšený, nebo spíš líný.

Při svém pozorování tichého světa jsem konečně zjistila, odkud přichází ten ptačí zpěv, který je tak často slyšet. Našla jsem ptačí klec na jednom z protějších balkonů. Na dalším sedí starý muž, na kolenou má rozložené noviny, ale poslouchá rádio z vedlejšího bytu. A sleduje ulici, jako já. Holčička z čínského obchodu na rohu, starý muž přechází ulici bez rozhlédnutí, pár se psem. Ještě před minutou byla ulice úplně prázdná.

Ještě před minutou panoval naprostý klid a najednou se zvedl vítr a roztančil opadané okvětní lístky z nedalekých stromů, které mi sice brání ve výhledu na město a Giraldu, ale zase poskytují jeden ze vzácných stínů v horkých dnech.

Jsem zvědavá, jaké budou letní noci sevillské.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..