Nostalgie

Jsou to tři čtyři roky od doby, kdy jsem přestala aktivně psát na starý blog a pokusila se alespoň částečně přenést na nějaké oficiální místo. Nějaký čas jsem jela podvojně, něco jsem psala na starý blog, něco na nový (blogspot). Ten mi ale zoufale nevyhovoval a celé to nastavení úplně nefungovalo. Je to tak rok, co jsem založila tuhle (snad už definitivní) variantu.

Posledních pár dní trávím tím, že procházím staré články ze starého blogu a přetahuji je sem. To, co mi přijde, že za něco stálo, že vlastně nebylo tak špatné. Je to skvělá příležitost zjistit, že místy se mi dařily docela dobré obraty, metafory, některé články mi dodnes mluví z duše. Také je to skvělá příležitost projít si, co jsem psala, co mě trápilo, co se mi honilo hlavou a co se „mi dělo“. 

Je to neskutečný nápor nostalgie chvílemi. Některé články filtruji, prostě bezduché deníčkové plácání, které tehdy mělo svoje čtenáře, ale kvalita žádná, může to zmizet v propadlišti dějin. Pak se tam objevují vtipné pohoršené články, které jsem sem zatím nepřetáhla, ale ke kterým za chvíli přibude jeden do sbírky (aneb boje za spravedlnost světa). Objevila jsem spoustu lyrických střípků, na které občas dodnes vzpomínám a bylo docela hezké si je připomenout a přetáhnout je sem jako důkaz mé tvořivosti už před rokem 2017, ke kdy je oficiálně kladen počátek tohoto blogu.

Také jsem přetáhla poměrně velké množství článků vázajících se k Budapešti a Erasmu, takže některé kolonky budapešťské záložky se rozrostly – zejména o popisy mých bojů se systémem a o několik soupisů toho, jak mám z celé té akce vlastně nahnáno. Ale je to hezká geneze celé té situace, od prvního nápadu, přes přirozenou nervozitu, přes různá úskalí, po zjištění, že opravdu odjedu a ve finále to celé vrcholí celým tím rokem, který už tady zvěčněný byl. Bylo hezké si počíst, jak jsem se bála a jak jsem tomu nemohla uvěřit a jak jsem si nebyla jistá.

A pomalu přichází na řadu i povídky a „sofistikovanější“ tvorba nedeníčkového charakteru. Z té tu k dnešnímu dni není ještě vůbec nic, ale mělo by. Takže za chvíli se objeví nová rubrika v pravém sloupci a nabídne i špetku prózy.

Velkým přínosem celého toho přesouvání je i zjištění, jak moc mě bavilo psát si jen tak, co se mi stalo, co mě napadlo, co mě zaujalo. A že i ve článcích, které neměly žádné hlubší ambice bylo docela dost zajímavých myšlenek, které stojí za to si je teď zpětně přečíst. To bylo to staré dobré blogování, ke kterému se nemůžu zpátky dokopat, protože tady je to přece oficiální… Čert to vem. S autorskými bloky jsem bojovala tenkrát úplně stejně jako teď, ale ne za každým článkem byla kdovíjak hluboká myšlenka a stejně to fungovalo. Bylo to docela osvěžující a motivační zjištění.

Jdu dál přesouvat a inspirovat se svým překvapivě odvážnějším starým já.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.