Učitelské prázdninové přenastavování

Ani věřit se tomu nechce po tom uhnaném červnu, ale prázdniny jsou tady. Pro děcka, pro studenty a snad hlavně a především pro nás učitele. Protože za to, že jsme je všechny v červnu neuškrtili, si ten odpočinek vážně zasloužíme. Ty poslední dny přemlouvání, ukecávání, velkých očí, smutných pohledů, tichých výčitek, pocitů ublížení a snah ještě na poslední chvíli si napsat, přepsat či dopsat nějaký zázračný test, který by všechny ty maléry celého půlroku kouzelně napravil…

Kdepak, začal červenec a s tímhle vším je konec. Je konec s opravováním testů a slohovek, je konec s nekonečnými přípravami. Během posledního červnového a prvního červencového týdne, kdy ještě chodím do práce (jednak abych ušetřila dovolenou a druhak abych si udělala trošičku pořádek v tom ročním nánosu harampádí) se téměř přibližuji ideálu kancelářských krys. Je jedno, kdy dorazím, mám nějakou minimální dobu, po kterou se na pracovišti musím zdržet, udělat svojí práci a pak můžu odejít. Možná to dokonce překonávám, protože není úplně jasně stanoveno, jaká je ta „má práce“. V mém případě to bylo třídění opravdu velké vrstvy materiálu – letošních a loňských papírů s přípravami, testovými zadáními, pracovními listy atd. A pak taky dost brouzdání po netu a třídění online zdrojů a nápadů, co se mi výmluvně nahromadili v připnutých záložkách na chromu. Po poledni ale zaklapnu počítač, vypnu větrák, zavřu okna a hurá domu.

A tady nastává ta pravá anarchie. Učitel na prázdninách je zmatený učitel. Aspoň v těch prvních dnech. První dny jsem odpoledna trávila celkem nicneříkajícím civěním do počítače. Najednou mi chyběla ta dobře známá náplň, ten režim, nutnost příprav… Já měla čas! Já mám najednou takového času! A dokonce bez výčitek, že mi někde leží zapomenuté testy, které bych už měla konečně opravit. Kdepak. Prostě mám volno, pohodu, nemusím nic dělat.

Na druhou stranu toho mám ale tolik, co bych chtěla a potřebovala udělat… Tolik, až nevím, odkud pořádně začít. A nejednou je devět večer a já si říkám, že teď už asi nic rozjíždět nebudu, protože za chvíli přeci půjdu spát. Prvních pár dní poloprázdninového provozu jsem tak strávila uboze neproduktivně. Nic za mnou pořádně nezůstávalo, chodila jsem dřív spát, snažila jsem se večer si aspoň chvilku číst. První kroky k odpočinku.

Problém je ale v tom, že jsem ještě pořád rozjetá ze školního režimu. Navíc jsem si ke konci roku nechala do hlavy nalézt červa, ze kterého je už pěkně vypasená housenka, takže místo odpočinku neustále dumám nad tím, jak v září zahájím. Co všechno změním a jak. Místo toho, abych si našla nějakou super bezduchou slaďárnu, tak po večerech čtu odbornou literaturu a nasávám informace, nápady a podněty. Což úplně prázdninovému přenastavení nepomáhá.

Teď je ale na místě trochu věci překopat. Respektive bych měla co nejvíc udržet režim. Vstávat časně, nechrápat až do desíti (což jsem si sice odvykla, ale je mi jasné, že bych klidně zase rychle navykla), dopoledne začít něco dělat a nečučet jen tupě na počítač. A smířit se s tím, že ten program si teď smím a musím vymýšlet sama, svobodně a volně, dle vlastních potřeb. Jasně že prázdninový provoz bude pozvolnější, pohodovější, ale nechci se za dva měsíce ohlédnout a zjistit, že jsem ten čas zbůhdarma proflákala, a ta kulička, kterou si nabaluji celý rok tu pořád je a já ji povalím dál do dalších prázdnin.

Prvním krokem zůstává uvědomit si, že vážně začaly prázdniny. Definitivně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.