Jogurtová teorie

V létě jsem si říkala, že bych si na zimu měla (a mohla) pořídit termohrnek na kávu. Zima je totiž pro mě nejnáročnější a nejnabitější návštěvami v Costě při honbě za ostružinovou čokoládou. A těch kelímků, co na to padne!

Hrnek stále nemám. Vyzkoumala jsem, jaký objem má malá, střední, i velká horká čokoláda, vyzkoumala jsem, jaké velikosti hrnků jsou reálné, vyzkoumala jsem, jaké hrnky nabízí přímo Costa… Našla jsem tenhle typ a tamten typ. A teď už tu dva dny zírám do počítače, ve dvou záložkách otevřené dva různé KeepCupy a dumám. V tuhle chvíli aktivně dumám už tři hodiny – mezitím jsem zvládla opravit nějaké testy, udělat večeři a oběd pro sebe na zítra. Dumám. Není to vůbec jednoduché rozhodování – jeden je celý tmavě šedý, druhý je světleji šedý s béžovým víčkem. Prostě diametrální rozdíl!

Situaci mi ještě zkomplikovalo objevení stránky „navrhněte si vlastní KeepCup“, kde si člověk může sám navolit barvy. Těch možností! Těch odstínů! Těch kombinací! Tím jsem dneska v pauze strávila dobrou hodinu – červené víčko nebo červený gumový proužek proti popálení rukou?! Nebo snad skleněný základ? Taky do šeda? Nebo se odvážit barev? Poslední dobou mám nějaké umírněnější období a z celé škály ulítle barevných termohrnků mě to láká k něčemu decentnějšímu, elegantnějšímu, klidnějšímu…

Ach jo, svoje problémy bych chtěla mít většinu času, fakt. Sedím a dumám, který odstín šedé je lepší. Životně důležité rozhodnutí, vážně.

Vzpomněla jsem si na jednu svojí zkoušku na vysoké, kde jsme s profesorkou v malém kolokviu řešili jakýsi problém. Tehdy jsem poprvé nahlas vyslovila pojmenování jedné své teorie – teorie jogurtů. Nutno uznat, že jsem tím tehdy sklidila docela úspěch.

Teorie je jednoduchá. Když přijdete do obchodu pro jogurt a mají vybrakováno, v regálu se nudí poslední jahodový, vezmete ho a jste rádi, že máte na snídani jogurt. Když ale přijdete a regál přetéká nabídkou, stojíte a dumáte. Jahodový, nebo snad borůvkový? Jé, ostružina! Hmmm, mango, to vypadá zajímavě. Nebo třešňový? A roky vás míjejí a vy zapouštíte kořeny před regálem jogurtů, protože nabídka je moc velká.

Máme v životě vlastně neskutečné množství voleb a možná je to občas spíš na škodu. Dřív měl člověk život nalinkovaný a jasně daný. Pokud je aspoň k něčemu, půjde studovat a pak třeba přebere podnik či firmu po rodičích. Dneska? Jen se rozhodnout, co jít studovat je pro některé studenty nadlidský úkol. A co střední, ale vysoká! Ta nabídka, těch možností! Aspoň že člověk většinou dokáže rozhodnout mezi humanitním a přírodovědným směrem, ale i v tomto nerozhodní jedinci se najdou. Bude ze mě historický badatel, nebo snad jaderný fyzik? Všichni mají nějaká očekávání a já se musím rozhodnout o své budoucnosti.

Je to krásná doba, ve které žijeme. Můžeme se rozhodnout vystudovat jadernou fyziku a nakonec pracovat v cestovním ruchu, protože cestování a jazyky jsou naší vášní. Můžeme trávit hodiny bezcílným čučením do počítače, jaký odstín šedé by měl mít pitomý termohrnek. Nebo že bych si přeci jen objednala svojí vlastní barevnou kombinaci a rozdivočila se červeným víčkem?