Svatební orgie

Protože se z toho všeho asi potřebuji vypsat.

Já tušila, že to celé nebude tak jednoduché, jak se některým zdálo. Tušila jsem, že to bude značně náročnější, dokonce jsem brala docela vážně varování, že takové věci by se měly chystat aspoň rok dopředu. Jsem si vědoma toho, že mě nikdo nenutil pořádat celou akci letos, že jsme to klidně mohli nechat na 2020. Ale když už máte rok pnutí, nechce se vám to odkládat. Bohužel. Za poslední dva měsíce, kdy se topím v přípravách a zjišťování, vykrystalizovalo pár zajímavostí a pár zajímavých momentů.

Svatební hysterie

Přísahala jsem si, že tomuhle já nikdy nepropadnu. Prostě ne. Prostě to celé nějak připravíme, je to jen svatba, žádná hysterie není nutná, nějak to dopadne. Což se hezky řekne, ale hůř realizuje a v jisté fázi mě začala zaplavovat panika. Když jsem tak na to všechno koukala, když jsem tak pročítala stránky, maily a nabídky, když jsem poslouchala představy těch a oněch, když jsem si vzala svoje představy a jaká by byla realizace, chvílemi jsem uvažovala, že se na všechno vykašlu, dojdeme na nejbližší radnici, podepíšeme papír a hotovo. A ač bych to od sebe nečekala, hluboká deprese mě pohltila i v momentě, kdy mi přišel návrh svatební kytice, ke které jsem v pokynech napsala, že hlavně ne oranžovou. Kytice na fotografii byla celá oranžová. To zoufalství, že vás nikdo vlastně neposlouchá a každý si jede svou, protože každý svatbě rozumí líp, než vy – my to už přece děláme léta, ty jsi tady svatební panna, tak si nech poradit. Čekám boje, že nehodlám mít modrý podvazek, odmítám řešit modrou, novou, starou a půjčenou, nehodlám zbytečně ničit talíř nějakým rozbíjením a rozhodně se nebudu patlat děravou lžící, abych pobavila široké davy. A kytku taky házet nebudu. A kdyby to bývalo šlo, měla jsem svatbu v květnu. Přeskočte se.

Zaklínadlo „svatba“

Líbí se vám nějaké plesové šaty? Hoďte je do bílé a připlatíte si dvakrát tolik. Narozeninový dort pro celou famílii zvládnete za dva tisíce, ale on je svatební? Aha, tak to bude sedm tisíc, prosím. Našla jsem hezký prostor k pronájmu, dle ceníku celodenní pronájem vyjde na 16 tisíc včetně kouzelného DPH. Jo, ale za svatbu si pronájem účtujeme 19! V první chvíli jsem si myslela, že holky na fórech přehánějí, že „svatba“ je jako zaklínadlo, které záhadně zvedá ceny, ale začínám mít pocit, že měly pravdu.

A všechny vaše představy, do jaké částky se chcete vejít, se pomalu ale jistě rozplývají a mizí v mlžné dáli. Svatba je drahý byznys. Abrakadabra.

Místo

Po dvou měsících pátrání stále nemám místo. Teoreticky mám předzamluveno, kde se bude konat obřad. Bohužel jsem ale postupně dospěla k tomu, že daný sál + plocha před ním nestačí, že tam prostě všechny nenarvu, natož aby seděli – a že asi budou chtít sedět a sotva se budou střídat. Pere se ve mně varianta „restaurace“, kde je velká výhoda, že už mají všechny stoly, židle, talíře, skleničky, personál, střechu nad hlavou, gril (pokud ale mají), jenže hrozí, že v cizí hospodě si připlatíte za cokoliv. Co tak pročítám, není úplně problém navýšit cenu o deset tisíc jen na džbáncích s vodou. To chceš. Druhou alternativou je catering. Známý catering, který snad podobně čarovat nebude, ale kde člověk musí myslet na všechny ty výše jmenované podřadnosti, nad kterými normálně nedumá. Nemluvě o tom, že catering můžete vzít tam, kde je aspoň nějaké zázemí. A zase jsem zpátky u toho, že v daném místě předně potřebuji usadit kolem šedesáti lidí, i kdyby pršelo. V Praze. Za normální lidskou cenu. Mission impossible.

Hosté

Od momentu zasnoubení visí ve vzduchu otázka, kolik lidí na naší svatbu dorazí. Strýc Evžen z desátého kolene ano, nebo ne?! Po první panice, že pozvat musíme všechny, přes úlevu, že uspořádáme variantu brod (= malá svatba v Praze, velký rodinný oběd ve Španělsku), jsme zpátky u myšlenky, že pozvat musíme všechny. Maminka to řekla. Maminka ale také řekla, už dvakrát, že si nemyslí, že by se příbuzní skutečně do Prahy táhli. Moc daleko, moc starostí, letenky, ubytování, dovolená… Nebojte, oni nepřijedou. Takže se pořád plácáme kolem nějakých 60 kousků (cca 15:45, můžete hádat, které číslo je pro českou stranu).

Ale teď ještě vtipná historka na závěr. Rodiče (jeho) byli na obědě se svými kamarády, se kterými různě obrážejí Evropu, společně byli i před dvěma lety navštívit vánoční Prahu, prostě taková partička rajzovacích seniorů (neboj, mami, jsou fakt o něco starší než vy). Tatínek se před nimi chlubil, že v létě bude svatba. I skupinka se zaradovala, že hurá, bude výlet do Prahy na svatbu. A tatínek neměl odvahu jim říct, že je ale nikdo nezval. Takže se mi na svatbu pozvalo šest úplně cizích lidí, kamarádi rodičů, které jsem viděla jednou jedinkrát, jména si nepamatuji a ani nejsou příbuzní, které bych „musela trpět“. Viva la España!

Závěrem aspoň něco hezkého pro oko.

3 komentářů u “Svatební orgie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..