• España

    Viva la bodega aneb 5 + 1 zajímavostí

    V rámci udržení psychického zdraví (zejména mého) jsem vyjádřila touhu rozrušit dvoutýdenní válečku na pláži nějakým výletem. Po pondělním Cádizu jsme tedy minulé úterý vyrazili na prohlídku vinných „sklepů“. Málem jsme to tedy kvůli zdejším kolonám do Jerezu nestihli, ale co je pár minut zpoždění ve španělském světě, že jo? Navštívili jsme jedny ze zdejších nejznámějších bodegas – Gonzáles-Byazz, respektive jejich pobočku Tío Pepe (přehled poboček a možnost zabookovat si prohlídku najdete zde), které se nacházejí v srdci Jerezu de la Frontera. Kromě vína se zde vyrábí i slavný vinagre de Jerez, tedy jerezský vinný ocet, který je velmi silný, s výraznou chutí, ale do zeleninových salátů je naprosto boží. A v salmoreju…

  • Pure blog

    Jak jsem darovala

    Konečně jsem se k tomu dokopala. Do karet mi určitě hraje fakt, že mám dovolenou, takže můžu zkoušet nové věci a pouštět se odvážně do neznámých vod. Popostrčilo mě určitě množství zpráv o nedostatku životodárné tekutiny – covid, lidi se bojí, tradiční dárci jsou nemocní a nemohou darovat, na stránkách nemocnice je baňka s mojí krevní skupinou smutně prázdná… Zkrátka kdy jindy do toho praštit než v takovouto chvíli? Navíc když se jedná o myšlenku, se kterou si hraju už do dob, kdy jsem se registrovala na dárcovství kostní dřeně (zážitek z registrace najdete ve starším článku). Včera jsem tedy znovu sedla k počítači a začala zkoumat podmínky, které je…

  • Semirecenze

    WandaVision

    Marvel, nebo DC? Existují i jednoduché otázky, na které znám kdykoliv odpověď. Dycky Marvel! Už od dob X-Menů jsem naprosto věrný fanoušek. Ne slepý a vděčný za každou blbost, ale Marvel si zkrátka dokážu užít s minimem vložených sil. A tady nastalo docela milé překvapení. Tahle osmidílná série nezačíná vůbec jednoduše, když čekáte marvelovku a spustí se sitcom z 50. let. Je to možná dobré vědět, ale já to netušila, protože to opět byla jedna z Mužových akcí „něco jsem stáhl, mohlo by se ti to líbit, je to Marvel“. Ok, proč ne, ale ten první díl nás rozhodil oba. První díl totiž předstírá velmi věrně, že se snad jedná…

  • Semirecenze

    Čas čarodějnic, knižně i seriálově

    Před nějakou dobou přišel Muž s tím, že mi našel seriál, který by se mi mohl líbit. I když občas žasnu nad tím, jak dobře mě má prokouknutou, stejně jsem trochu pochybovala. Ale dobře, chtěla jsem začít sportovat, proč si k tomu nepustit seriál. Na první díl jsem koukala neskutečně skepticky a jen jsem si klepala na čelo, co si to o mně můj chlap vlastně myslí. Twilight na druhou, možná, dobře, s čarodějnicí, na ty já slyším, ale prostě zase upířina… Chvílemi jsem se u toho trochu kroutila a zejména vyobrazení jedné z postav mi přišlo tak nešťastně a zoufale nepovedené – už jen z úhlu kamery bylo jasné, že to má být negativní…

  • Pure blog

    Za mladý mozek!

    Debilníme. Ať se nám to líbí nebo ne, hloupneme téměř v přímém přenosu. Jako malá jsem v hlavě musela udržet několik telefonních čísel, různé adresy a nejroztodivnější informace. Dneska spoléhám na mobil. Neustále, pořád, se vším. Pamatuji si svoje telefonní číslo, mámino, protože to se táhne už z dětství, ale tím končím. Netuším tátovo číslo, absolutně netuším číslo svého muže. Je to dáno i tím, že česká čísla má dvě a já se nezvládla zorientovat ani v tom, které je soukromé a které pracovní. Whatsappky jedeme přes španělské. A zkrátka ho mám uloženého v mobilu. Jako všechna čísla.

  • Pure blog

    Jak jsem měnila stůl

    V srpnu, po dvou týdnech pauzy z několikaměsíčního partnerského soužití 24/7, jsem rozhodla, že takhle dál fungovat nemůžeme. Je potřeba pořídit stůl do ložnice a Muž se tam odsune na homeoffice. Bude se tam moct zavřít, bude tam mít klid, já budu moct normálně vařit, popřípadě si dopoledne odučím nějaké ty online hodiny, pokud situace znovu k tomuto dozraje (a že je jen otázkou času kdy), a hlavně budeme moct zase normálně používat obývák jako obývák.  

  • Semirecenze

    (Pod)zimní seriálové hody

    Nepovažuji se za nějakého velkého seriálového konzumenta. Spíše se jednou za čas něco vyskytne a popravdě se vyskytuje víc, co jsem se svým Mužem, který seriály jede výrazně víc než já. Přesto se tento podzim sešlo několik kousků, které mám potřebu alespoň takhle souhrnně okomentovat. Pro jistotu, protože se znám a tuším, že k větším recenzím se jen tak nedostanu/nedokopu. The Crown (4) Čtvrtá série populárního počinu od Netflixu mě zatím spíše zklamala. Nejsem fanynka Diany, neobdivuju ji, nepovažuji ji za oběť a chudinku a nebyla jsem odvařená z toho, že se objeví v seriálu. Ale dobře, do královnina života patří. Ale to, jak byla ona a Cahrles zobrazeni, se…

  • Z cest...

    Italská pauza

    Čím víc postupují jednotlivá nařízení a omezení, tím jsem radši, že se nám v létě povedlo na chvíli zmizet a přijít na jiné myšlenky. Celá akce byla rychlá a vlastně neplánovaná, jak to je u nás zvykem – takže ještě dva dny před odjezdem jsem si nebyla úplně jistojistě jistá, že vůbec odjedeme. I s ohledem na různé restrikce.

  • Papírové ♥

    Přečteno? Zaznamenej si to!

    V létě jsem v knihkupectví narazila na krásný čtenářský deník. Zápisníček, do kterého si lze zaznamenat přečtenou literaturu. Pro milovnici knih a učitelku češtiny je to velké téma – jak si to všechno pamatovat? Už před dvěma roky jsem si pořídila Kniháře, který mě naprosto oslnil svým pojetím, ale i zpracováním. Teď jsem si v knihkupectví pohrávala s myšlenkou, jak nějaké takové zápisníky nabídnout i studentům.  A když už jsem dala nejrůznější zápisníky dohromady, sepsala jsem si srovnání i pro sebe, případně pro vás, pokud o nějakém podobném společníkovi pokukujete.

  • Pure blog

    Jak jsem odchytávala

    Srpen je v učitelské hlavě asi jako jedno dlouhé nedělní odpoledne. Člověk vzpomíná, co všechno chtěl stihnout a snaží se to na poslední chvíli dohnat, protože už je skoro konec víkendu. Jinými slovy, než jsem se vzpamatovala, už je tu srpen a dovolená v druhé polovině. Je tedy na čase udělat aspoň něco z těch mnoha věcí, co jsem si slíbila (různé úklidy, výlety, rovnání materiálů… no, zatím nic moc). Dneska ráno jsem se s velkým odhodláním vrhla na kumbál. Prostor v našem bytě, kam průběžně odkládáme všechno nepotřebné a jednou za čas mě drapne rapl, polovinu těch krámů a krabic od všeho možného vyházím, abychom zase měli kam to strkat. Většinou ten moment nastane,…