• Budapešťské perličky

    Všechno se točí jako na kolotoči

    Je to pár týdnů zpátky, kdy se na Erzsébet tér začlo něco dít. Podezřívala jsem mravenečky z dalších zvelebovacích prací, protože město je teď rozkopané a všude se něco přestavuje, upravuje, renovuje. Ale už o pár dní později jsem zůstala stát uprostřed kroku a nevěřícně zírala s hlavou zvrácenou a očima zářícíma.

  • Budapešťské perličky

    Levandulová

    Vsadila bych se, že v celé Provence nenajdete tolik levandule jako v Budapešti. Že si dávám příliš vysoký cíl? Nemyslím si. Město je teď doslova zaplaveno fialovou a ať člověk přijde kamkoliv, všude narazí na levanduli. V záhoncích, v parcích, v květináčích, náhodně na budínských svazích. Kolem památek i v zastrčených schovaných parčících, kam nikdo moc nezavítá. Všude.

  • Budapešťské perličky

    Střípky z pavlače

    Miluju budapešťské vnitrobloky, dvory a dvorky, uzavřené i ty průchozí. Zejména na pešťské straně Dunaje jich je nepřeberné množství. V některých se schovávají obchůdky a restaurace, jiné jsou prázdné. Některé jsou udržované, jiné zanedbané a zarostlé plevelem a polodivokými hrušněmi či jabloněmi. Občas docela ráda zabrousím do uliček města a jen tak náhodně objevuji dvorky. Už proto, že tam turisté nezavítají a je tam tedy klid a pohoda. A v posledních dnech i chládek.

  • Budapešťské perličky

    Sbírka drobných radostí

    Slunce se mi těžce opírá do zad a kdesi ne v takové hlubině se mi pod nohama žene divoká voda Dunaje. Načechrané mraky se kupí na fantasticky modré obloze a připomínají spíš šlehačku než shluk vodních par. Železná konstrukce zeleného motu Svobody se proti ní obzvlášť podařeně vyjímá. Turulové na jeho vrcholcích rozpínají křídla a chystají se vzlétnout nad rozbouřenou řeku. Jdu rychle, i když nepospíchám. Vždycky chodím rychle. Původně jsem chtěla tržnici obejít a zaplout do uliček směřující k domovu, ale když mi cestu zkříží mladá žena s jakýmsi ovocem, bezděčně zahnu dovnitř a pustím se do lovu na meruňky. Nebo jahody. Nebo třešně. Ne, ty ne, broskev bude…

  • Budapešťské perličky

    Povodňová turistika v BP

    V neděli jsem po několika dnech bez informací zapla zprávy na 24 a nestačila jsem zírat. Ještě den před tím jsem stála pod Parlamentem na břehu Dunaje, koukala dolu a pronášela větu „No jo, je hodně vody, ty kameny ani nejsou vidět.“ Ani v nejmenším jsem netušila, že to, co považuju za hodně vody bude v porovnání s dneškem spíš vyschlá strouha.S nervozitou sleduju, jak se česká kotlina pomalu mění na moře (teď už snad pomalu zase zpátky v krásnou českou kotlinu) a pozoruji, jak se i tady, dál po proudu Dunaje, chystají, co jim řeka přinese. Spodní nábřeží je kvůli povodni zavřené

  • Budapešťské perličky

    V jarním dešti

    Až do teď jsem si myslela, že Budapešť je nejkrásnější v noci. Nebo možná spíš za soumraku, kdy nad horizontem zůstává ještě památka po předešlém dni, ale světla se už rozsvěcejí a září do pomalu temnoucí oblohy. Dunaj je v tu chvíli skutečně modrý, nezdařené stavby minulého režimu se skryjí do hebké černoty a to krásné se naopak rozzáří, aby odůvodnilo přirovnání města k perle na hedvábné stužce řeky.

  • Budapešťské perličky

    Otvírání jara

    Jaro ve vzduchu a noční město. Sice není tak pozdě, ale zima ještě neskončila a stmívá se brzy a tím dřív přichází pocit, že je vlastně dávno noc. Původně jsme plánovali najít nějakou hospůdku, kam bychom si sedli a ještě chvíli poklábosili o strastech a radostech studentského života, ale náhlý nápad některého z účastníků večerního bloumání, všechno změnil. S koupeným pitím, nijak zajímavým ani drahým, jsme se uličkami drápali nahoru k hradu. Dlouhé schodiště, temné a opuštěné, které končí přímo u Vídeňské brány, bylo vítanou zkratkou. Sedli jsme si pod hradby na zídku a dívali se na světla, která ještě zdaleka netančila v horkém letním vzduchu, jako je běžnější při…

  • Budapešťské perličky

    Kouzelná světélka a slunce

    Jsem překvapená z množstvím sněhu, které se tu na jihu urodilo. Nečekala jsem to a po těch lednových snímcích, které mi zaplnily sociální sítě, jsem už ani nedoufala, že budu mít takové štěstí a zažiji to na vlastní kůži. Nicméně – už jsem si užila, nemůžeme popojet? Asi ne. Včera zase chumelilo, zrovna tak jako v neděli. A jelikož mě včera potěšilo, že jsem se ocitla na titulce blogu (kde se původně všechny BP články nacházely) a zároveň zamrzelo, že odkaz ale vedl do článku s fotkami staženými z netu, ne s mými, rozhodla jsem se dál spamovat se zimní Budapeští. Už proto, že se prostě chci podělit o tu…

  • Budapešťské perličky

    Zdání velikosti

    Když jsem Budapešť navštívila poprvé, velmi rychle jsem zjistila, že po městě je vřele doporučeno se pohybovat zejména pomocí MHD. Tím spíš, když jsme chtěli stihnout vidět co nejvíc zajímavostí a neměli jsme čas na dlouhé rozvláčné procházky. Ráda jsem Budapešť přirovnávala k Praze. Jako když vezmete naše krásné hlavní město, posadíte ho na rovinatější stavební plochu a do Vltavy nasypete kypřící prášek. Chvíli počkejte, jen co dostatečně nakyne, ulice se velkopansky rozeběhnou do šířky a zejména do dálky a domy se zhluboka nadechnou… Budapešť je připravená k vychutnání.