Tour de España: III. Kamenná Santillana (Altamira)

Na skok do Irska. Aspoň takový jsem měla pocit, když jsme třetí den projížděli krajinou Baskicka a Kantábrie, hornatou, zelenou a zahalenou mlhami a nízkými mraky, které se mezi vrcholky držely. V samotné Santillaně del Mar nás dokonce zastihl déšť, úplně stejný, jaký jsem si pamatovala ze Smaragdového ostrova – sice prší, ale člověk rychle uschne.

Tento cíl byl vedle Toleda jediný, který jsem vybrala já. Na rozdíl od druhého jmenovaného jsem na něm ale nijak významně netrvala, Santillana mi byla doporučena jako hezké městečko, pokud chceš vidět něco na severu, tohle by mohlo stát za to. A rozhodně stálo.

Číst dál

Tour de España: II. Ocelové Bilbao

Druhý den našeho rodinného výletu nás zavedl na úplný sever Pyrenejského poloostrova. Ráno jsme zahájili ještě v Salamance, mizernou snídaní. Vlezli jsme do malého baru, kde bych asi bývala čekala takovou tu dobrou lokální klasiku, ale místo toho jsem se dočkala super protivné babizny, která polovinu naší objednávky zapomněla a celou dobu se tvářila, že jí strašně, ale strašně obtěžujeme. Po snídani jsme ale už rychle vyrazili na cestu.

Číst dál

Tour de España: I. Zlatá Salamanca

Pojďme se na chvíli vrátit do letních měsíců. Dala jsem dohromady čtyři články shrnující náš těžce rodinný výlet po Španělsku, který jsem podnikli v červenci. Předkládám vám tedy něco k přečtení, proloženo alespoň ilustračními fotografiemi. A abychom si tu letní atmosféru v nadcházejícím podzimu ještě chvíli udrželi, budou se tu články objevovat pravidelně každou sobotu navečer.

Hurá do čtení!

Číst dál

Útěky před vedrem

Připadám si už jako zaseknutá ohraná deska, ale – tady je tak nechutný vedro! Neustále. Celé dny. Celé noci. Od neděle do neděle, od nevidím do nevidím – a že už přes ten pot vážně skoro nevidím. Zatracená Sevilla. Přetopená. Nudná, protože v tom horku se nedá absolutně nic dělat. Jen hnípat doma a modlit se, že kolem čtvrté ráno spadne teplota na takovou hodnotu, že vám pokoj trochu profoukne a dokonce sáhnete po kusu prostěradla, abyste se decentně přikryli.

Číst dál

Čas muzeí

Abych byla upřímná, úplně zapálený muzejní červ nejsem. Vlastně je ani moc nemusím a když někam jedu na chvíli, na pár dní, muzeím se vyhýbám, protože dané místo určitě lze poznat lépe na ulici, než ztrácet čas mezi zaprášenými exponáty. Když mám ale dostatek času, začnu se rozhlížet po možnosti poznat víc a pak přijde čas různých institucí. A jelikož mám v hlavě stále budapešťská muzea, rozhodla jsem se využít další volný den právě k návštěvě místních muzeí. ve finále to byl poměrně silný zážitek, o který se musím podělit.

Číst dál

Co z nás bude?

V osmnácti po nás chtějí, abychom rozhodli o své budoucnosti. Pokud nejste ti šťastní, kteří tohle rozhodnutí museli udělat už v patnácti při rozhodování o střední. Což mi přijde ještě drsnější, protože – nevím jak vy – ale já v osmnácti věděla houby, co chci v životě dělat. Natož v patnácti. V danou dobu jsem byla otrávená vším, protože střední mi ukázala, že učit se a neučit jedno jest, známky budou mizerné pořád, takže proč by se člověk snažil a jakákoliv chuť a touha studovat, protože tím získávám informace pro sebe, se vytratila. Číst dál

Jiný kraj, jiný mrav…

Po více jak měsíci ve Španělsku už jsem zvládla zaregistrovat pár věcí, které tady vypadají jinak než ve střední Evropě (říkám ve střední Evropě, protože mi přijde, že třeba mezi Českem a Maďarskem jsem žádné podobné rozdíly nezaznamenala.). Taky upozorňuji, že mé postřehy nemusí být zcela globální pro celé Španělsko, vypozorovala jsem je tady na jihu (Sevilla, Cordóba…). Možná je to na severu jiné. A možná taky ne.

Číst dál

Líná neděle

Celý den je zvláštně líný. Je horko, ale nebe pokrývá neprostupná šeď. Vítr nefouká, prádlo na střechách se ani nehne, všechno je klidné a tiché. Kromě zvonů z kostelů, samozřejmě. Ještě stále jsem úplně nepochopila, podle jakého pravidla odbíjejí. Jasně, poledne a každá celá hodina, ale někdy se rozezní v 11:26. nebo ve 3:40. Nejsem si úplně jistá, jestli je někdo prostě jen příliš nadšený, nebo spíš líný.

Při svém pozorování tichého světa jsem konečně zjistila, odkud přichází ten ptačí zpěv, který je tak často slyšet. Našla jsem ptačí klec na jednom z protějších balkonů. Na dalším sedí starý muž, na kolenou má rozložené noviny, ale poslouchá rádio z vedlejšího bytu. A sleduje ulici, jako já. Holčička z čínského obchodu na rohu, starý muž přechází ulici bez rozhlédnutí, pár se psem. Ještě před minutou byla ulice úplně prázdná.

Ještě před minutou panoval naprostý klid a najednou se zvedl vítr a roztančil opadané okvětní lístky z nedalekých stromů, které mi sice brání ve výhledu na město a Giraldu, ale zase poskytují jeden ze vzácných stínů v horkých dnech.

Jsem zvědavá, jaké budou letní noci sevillské.