Přečteno: Anežka Česká (H. Whitton)

Aneb když to s tou letní četbou úplně nevyjde.

Název: Anežka Česká – Cesta lásky a víry hrdé Přemyslovny
Autorka: Hana Parkánová-Whitton
Rozsah: 290
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2014

Kdysi před lety, když jsem historické romány hltala po kilech a pořád hledala něco nového, jsem už po knize této autorky sáhla. Vydržela jsem to tak deset stránek, než jsem se znechucením odložila, protože Eliška Rejčka s Jindřichem z Lipé za celou tu dobu nevylezli z postele. Jejich příběh má tolik co nabídnout, ale autorka se minimálně v úvodu zaměřila jen na tu postel.

Z nějakého záhadného důvodu jsem se teď ale rozhodla, že si udělám větší přehled o českých spisovatelích historického románu, že rozšířím své znalosti Vondrušky a Vaňkové a dám šanci i jiným, které jsem zatím obcházela. Sáhla jsem tedy znovu po Haně Whiton a řekla si, že příběh Anežky České bych snad mohla překousat – minimálně hlavní postava světice trochu vylučovala, že to bude celé jen historické porno.

Ano, historické porno to nebylo, ale historický odpad ano. Autorčin epilog se mi sice trochu snaží vzít vítr z plachet, protože obhajuje polovinu toho, co mě na knížce rozčilovalo a „vysvětluje to“, ale přesto se nevzdám a knihu si okomentuji. Měla by totiž nést podtitul „pokud aspoň trochu znáte českou historii, nečtěte“. Pokud se totiž v české historii alespoň trochu vyznáte, pokud máte rádi dobré příběhy s kvalitním pravdivým podkladem, budete trpět. Číst dál

Přečteno: Paní půlnoci (C. Clare)

Název: Paní půlnoci (Temné lsti, 1. díl)
Autorka: Cassandra Clare
Rozsah: 600+ (reálně by stačilo o pár set stránek méně)
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2017

Kdysi dávno jsem pro knihy Cassandry Clare málem obětovala vlastní zrak. Její první dvě série jsem byla ochotná hltat v mizerném rozlišení na mobilu, části česky, části anglicky, části v amatérských překladech, které mě doháněly k šílenství (mezi jeho a svůj je prostě rozdíl). Do světa, který vytvořila, jsem se tajně zamilovala, i když v něm vidím jisté mezery a nahodilosti, a první knihy jsem zhltla téměř na posezení a každý další díl jsem vyhlížela s napětím.

Přestože autorku proslavily hlavně Nástroje smrti (zejména díky zfilmovanému Městu z kostí), já sama mám asi radši příběh ze staršího období, londýnské Pekelné stroje. Nedokážu úplně přesně vysvětlit, proč jsem se na novou sérii nijak zvlášť netěšila, proč mě všechny ty anotace až tak moc nelákaly, i když možnost vrátit se do světa lovců stínů bych přeci měla radostně vítat. Není tedy divu, že k Paní půlnoci jsem se dostala teprve nyní. Nakonec jsem se ale na ni začala těšit. Zvolila jsem si ji jako príma oddechové letní čtení, které ale nebude úplně blbé a po dlouhé době si zase dovolím vypnout u nějaké dobré městské fantasy, jakkoliv young-adult.

K mému velkému překvapení ale nakonec nebude tento text tak nadšený a oslavný, jak bych na začátku knihy čekala.

Číst dál

Viděno: Avengers – Infity War

Internet vře, bublá a kyne informacemi o nejnovější Marvelovce. A přesto se mu nepovedlo vyspoilerovat mi tu nejdůležitější věc ze všech – bude ještě druhý díl. Možná, kdybych do kina šla s tímhle vědomím, byla bych spokojenější a neodcházela bych z kina vlastně docela otrávená. Číst dál

Milada

V úterý (po pondělním koncertě, o to vítanější tahle aktivita byla) jsem s maturanty šli na novou Miladu. Vlastně jedinou Miladu. Předem jsem je připravila na to, že to obrečím (obrečela), ale jinak jsem očekávání neměla. Tím zmatenější jsem z toho, že mi trvá už tři dny si v hlavě srovnat, jaký na ten film mám vlastně názor. A ne a ne si přiznat, že spíš negativní, než pozitivní. Zatím jsem se ale zařekla nepodívat se na jedinou recenzi a zkusím si to všechno sepsat bez tohoto vlivu.

Téma filmu je samozřejmě výborné, s velkým potenciálem. Doteď nechápu, že film o této ženě ještě nenatočili. Pořád se hledají nová témata a přitom tady je taková kvalita. Skutečná, silná žena, která se postaví systému. Tím bolestnější ale je si přiznat, že filmařsky se to příliš nevydařilo. Ani pořádně nevím, odkud začít svou nechtěnou kritiku.  Číst dál

Dočekalová: Tvůrčí psaní pro každého

Autor: Markéta Dočekalová
Název: Tvůrčí psaní pro každého
1. vydání: 2006 (Grada)
Vydání rozšířené verze: 2016
Nakladatelství: MÁM TALENT
Počet stran: 376 (původní vydání 148)
Vazba: Vázaná

Sháněla jsem v Neoluxoru něco zcela jiného, když jsem prošla kolem této knihy a v nějakém záchvatu přesvědčení o vlastní tvořivosti jsem se rozhodla, že si udělám radost i tímhle – kromě toho už jsem v košíku totiž měla Rory’s Story Cubes, nejspíš jsem tedy živelnost chtěla trochu povýšit na nějakou sofistikovanou úroveň. Teprve kolem poloviny knihy mi začalo definitivně docházet, že toto dílo už jednou v knihovně mám, ale ve staré, výrazně tenčí a skromnější (po všech stránkách) verzi.

Číst dál

Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma

Kniha v knihkupectví. Vtipný kluk na facebooku. Ten kluk, co rozložil AZkvíz. Kniha na prezentaci v hodině literatury. Opět kniha na prezentaci v hodině literatury, tentokrát slušně předvedená.


Krok za krokem se ke mě Ladislav propracovával a postupně se mi spojovaly jednotlivé informace, které k sobě patřily. Třeba ta s AZ kvízem zapadla na své místo až docela pozdě, i když jsem tu jeho show viděla už dávno, teprve nedávno mi došlo, že to byl zase ten samý Zibura. Jeho knihu jsem jednou vzala do ruky v knihkupectví, prolistovala ji a zase ji vrátila zpátky (po pečlivém vyfotografování titulní strany, která mi přišla neskutečně vtipná, abych ji pak dokázala dohledat v knihovně), protože knih mám doma hodně a snažím se kupovat si ty, které za to opravdu stojí a ty, u nichž si nejsem naprosto jistá, si radši prvně sehnat v knihovně. Zpětně se za ty své pochyby omlouvám. Stejně tak jako za své pochyby, zda ten humor, který je převeden už na titulce, není příliš přetažen a vyumělkován. Není.

Poslední hřebíček přišel, když o knize prezentoval jeden z mých studentů. Tak nadšeně, že jsem se ho na závěr prezentace mezi otázkami „jak jsi ke knize přišel“, „komu bys ji doporučil“ a „co se ti na ní nejvíc líbilo“, vypálila i „musíš jí zase donést domu?“ Takže jsem si ji ten den odnesla já a hned večer se pustila do čtení.

Číst dál

O zvířatech fantastických

Samozřejmě, že i já jsem zastříhala ušima, když jsem se poprvé doslechla o plánovaném natáčení nového HP filmu. Nemůžu říct, že to bylo úplně nadšené stříhání, ale rozhodně zvědavé. Pak jsem na celou věc zase zapomněla, pak mi ji něco připomnělo a naplno můj zájem propukl v momentě, kdy se u nás před kinem objevil velký poutač. Do té doby mě veškerá mediální masáž spolehlivě minula, neviděla jsem ani mnoho trailerů, snad jeden, který mě celkem pobavil, ale tím to haslo. Nevěděla jsem, o čem to bude, kdo tam bude hrát, snad jen že hlavní postava bude Mlok Scamander a děj se přesune zpět v čase do Ameriky 20. let.

Číst dál

Iva Rozé: Rande

Autor: Iva Rozé
Název: Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech
Vydání: 2015
Nakladatelství: Pejdlova Rosička, s.r.o.
Počet stran: 219

Původně jsem si za konec školního roku chtěla udělat radost Bábovkami od Radky Třeštíkové. Jenže pak jsem začala váhat, ve strachu, co když nejsou tak skvělé, jak doufám, a nastalo by zklamání ze zakoupené knihy, čemuž jsem se v tomto případě chtěla skutečně vyhnout. Druhým hřebíčkem do rakve mého rozhodnutí bylo kafe s kamarádkou, která se mi pochlubila, že si koupila knihu Rande: „Však víš, od Rozé, jak to vycházelo v Reflexu…“

Číst dál

Tvá nejmilejší kniha

Opravovala jsem teď čtenářské deníky a nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké knihy čteme a jaké si volíme mezi své oblíbené. Zase jsem si přečetla zápis o Johnu Greenovi a zatímco jsem šla umýt nádobí, přemýšlela jsem nad tím, že tohohle autora vlastně nemám ráda. Nevím proč, občas si k lidem (v tomto případě tedy autorům) vytvořím postoj, který se mi strašně blbě překonává. Zaškatulkuji si je do sekce „tebe nemusím“ a zatím snad nikdo z této škatulky nevystoupil. Kromě Johna Greena tam patří třeba i pan Viewegh nebo z filmových tvůrců Tarantino. A filmový Hobit. Prostě jsou ve škatulce „ne“. A to zrovna od Greena jsem četla Hvězdy nám nepřály a nejen, že se mi to líbilo, skutečně mě to bavilo a přišlo mi to jako dobrá knížka. Cokoliv dalšího od něj už na mě ale působí nějak zvláštně a nejsem schopná překousnout nějaký svůj postoj „příliš mainstream, všichni jsou z toho na větvi, ale vždyť to zas takový zázrak není“.

Tím se ale dostávám jinam, než jsem chtěla. Moje úvahy totiž po chvíli pokračovaly přesně druhým směrem. K oblíbeným knihám.

Číst dál