• Semirecenze

    Poslední duel

    Karanténa je dlouhá, dochází i na filmy, které bychom možná přešli bez povšimnutí. I když, kdo ví… Režie pod taktovkou Ridleyho Scotta dokázala upoutat Muže natolik, že dál nezjišťoval a film pustil. Možná kdyby zjišťoval, nadšení by zase opadlo. Moje nadšení v prvních několika minutách filmů bylo hodně studené, i když „historické drama“ slibovalo, že by mě to mohlo oslovit. Chvilku to trvalo, ale nakonec mě film absolutně pohltil a konec jsem fakt hodně prožívala…

  • Semirecenze

    Třetí dávka magie

    Znáte ten pocit, když se na něco hrozně dlouho těšíte a pak je to za vámi a vy si říkáte: „…meh“? Upřímně doufám, že ne, ale bohužel už jste to asi taky někdy zažili. Očekávání nebylo naplněno. Přesně s tímhle pocitem jsem se rozloučila s Čarodějnicemi. Tedy s Časem čarodějnic, na jehož třetí řadu jsem čekala rok, od svého loňského objevu a naprostého propadnutí fandomu.

  • Semirecenze

    Matrix Resurrection

    Jak lípe trávit covidí karanténu než čučením na filmy, že jo? Takže už jsem zvládla druhou řadu Emily in Paris, chystám se na poslední řadu Čarodějnic a v pátek večer jsme si hodili nový Matrix. A někteří ho i dokoukali. Už je to nějakou dobu, co nesleduji novinky ze světa filmu a dozvídám se je spíše náhodně. Takže trailer na nový Matrix byl hodně velkým překvapením, když jsme po dvou letech zamířili do kina. Samotní Eternals (aka „jdete na Robba Starka a dostanete Jona Sněha, oukej“) mě úplně neoslovili, ale načerpala jsem spoustu námětů na dlouhé zimní večery. Myslím, že se můžu označit za matrixového fanouška. Kdysi jsem na něm…

  • Semirecenze

    WandaVision

    Marvel, nebo DC? Existují i jednoduché otázky, na které znám kdykoliv odpověď. Dycky Marvel! Už od dob X-Menů jsem naprosto věrný fanoušek. Ne slepý a vděčný za každou blbost, ale Marvel si zkrátka dokážu užít s minimem vložených sil. A tady nastalo docela milé překvapení. Tahle osmidílná série nezačíná vůbec jednoduše, když čekáte marvelovku a spustí se sitcom z 50. let. Je to možná dobré vědět, ale já to netušila, protože to opět byla jedna z Mužových akcí „něco jsem stáhl, mohlo by se ti to líbit, je to Marvel“. Ok, proč ne, ale ten první díl nás rozhodil oba. První díl totiž předstírá velmi věrně, že se snad jedná…

  • Semirecenze

    Čas čarodějnic, knižně i seriálově

    Před nějakou dobou přišel Muž s tím, že mi našel seriál, který by se mi mohl líbit. I když občas žasnu nad tím, jak dobře mě má prokouknutou, stejně jsem trochu pochybovala. Ale dobře, chtěla jsem začít sportovat, proč si k tomu nepustit seriál. Na první díl jsem koukala neskutečně skepticky a jen jsem si klepala na čelo, co si to o mně můj chlap vlastně myslí. Twilight na druhou, možná, dobře, s čarodějnicí, na ty já slyším, ale prostě zase upířina… Chvílemi jsem se u toho trochu kroutila a zejména vyobrazení jedné z postav mi přišlo tak nešťastně a zoufale nepovedené – už jen z úhlu kamery bylo jasné, že to má být negativní…

  • Semirecenze

    (Pod)zimní seriálové hody

    Nepovažuji se za nějakého velkého seriálového konzumenta. Spíše se jednou za čas něco vyskytne a popravdě se vyskytuje víc, co jsem se svým Mužem, který seriály jede výrazně víc než já. Přesto se tento podzim sešlo několik kousků, které mám potřebu alespoň takhle souhrnně okomentovat. Pro jistotu, protože se znám a tuším, že k větším recenzím se jen tak nedostanu/nedokopu. The Crown (4) Čtvrtá série populárního počinu od Netflixu mě zatím spíše zklamala. Nejsem fanynka Diany, neobdivuju ji, nepovažuji ji za oběť a chudinku a nebyla jsem odvařená z toho, že se objeví v seriálu. Ale dobře, do královnina života patří. Ale to, jak byla ona a Cahrles zobrazeni, se…

  • Semirecenze

    Viděno: Medicejové

    Objevila jsem Medicejské. Asi tak o sto let později než zbytek světa, jak bývá mým zvykem, ale objevila. Navíc mi od momentu prvního zjištění trvalo poměrně dlouho, než jsem si seriál vůbec pustila, ale nakonec k tomu přeci jen došlo. A ach. Můj. Bože! jak praví klasik. Zaprvé, Toskánsko a Florencie je prostě srdcová záležitost. Všechny ty záběry na rozestavěný chrám a celé město jsem naprosto hltala. Nemluvě o záběrech na zvlněné toskánské kopce. Prostě vizuální porno, co bych to složitě opisovala.

  • Semirecenze

    Vyzkoušeno: Fotoknihy

    Svatba je super příležitost, jak vyzkoušet tvorbu fotoknih. U nás doma se obecně moc nenosí, preferuji klasická fotoalba a klasické fotky (což mi připomíná, že by bylo asi docela fajn si nějaké svatební fotky konečně vytisknout), ale na druhou stranu pro rodiče je fotokniha úplně ideálním vánočním dárkem. A protože jsem sama hledala nějaké informace a srovnání, když jsme vybírala, kde nechat tenhle suvenýr vyrobit, usoudila jsem, že přihodím svojí trošku do mlýna, protože se mi doma sešly dvě různé verze. Ve svatebním salonu, kde jsem si půjčovala šaty, mi dali poukaz na fotoknihu od Bontia, v hodnotě 1000 Kč. Což už se při téhle zábavě docela vyplatí. První volba…

  • Semirecenze

    Přečteno: Anežka Česká (H. Whitton)

    Aneb když to s tou letní četbou úplně nevyjde. Název: Anežka Česká – Cesta lásky a víry hrdé Přemyslovny Autorka: Hana Parkánová-Whitton Rozsah: 290 Nakladatelství: Alpress Rok vydání: 2014 Kdysi před lety, když jsem historické romány hltala po kilech a pořád hledala něco nového, jsem už po knize této autorky sáhla. Vydržela jsem to tak deset stránek, než jsem se znechucením odložila, protože Eliška Rejčka s Jindřichem z Lipé za celou tu dobu nevylezli z postele. Jejich příběh má tolik co nabídnout, ale autorka se minimálně v úvodu zaměřila jen na tu postel. Z nějakého záhadného důvodu jsem se teď ale rozhodla, že si udělám větší přehled o českých spisovatelích historického románu, že rozšířím své…

  • Semirecenze

    Přečteno: Paní půlnoci (C. Clare)

    Název: Paní půlnoci (Temné lsti, 1. díl) Autorka: Cassandra Clare Rozsah: 600+ (reálně by stačilo o pár set stránek méně) Nakladatelství: Slovart Rok vydání: 2017 Kdysi dávno jsem pro knihy Cassandry Clare málem obětovala vlastní zrak. Její první dvě série jsem byla ochotná hltat v mizerném rozlišení na mobilu, části česky, části anglicky, části v amatérských překladech, které mě doháněly k šílenství (mezi jeho a svůj je prostě rozdíl). Do světa, který vytvořila, jsem se tajně zamilovala, i když v něm vidím jisté mezery a nahodilosti, a první knihy jsem zhltla téměř na posezení a každý další díl jsem vyhlížela s napětím. Přestože autorku proslavily hlavně Nástroje smrti (zejména díky zfilmovanému Městu z kostí), já…