Německo-rakouský trip III.

Třetí, závěrečný a nejdramatičtější díl naší germánské anabáze. Rozsahem se mi vymkla z rukou asi nejvíc, ale to bude všemi těmi emocemi, které se odehrály během jediného dne. Přiznám se, že ještě když jsem to psala (s víc jak měsíčním odstupem), musela jsem se smát. Takže náš trip celkově považuji za velmi úspěšný, protože z tohohle ještě budou historky na několikery Vánoce.  Číst dál

Německo-rakouský trip I.

Jednou za čas se já, máma a brácha sebereme (bratra bereme my, být na něm, nikam nejede) a vyrazíme na nějaký roadtrip po Evropě – většinou dojezdová vzdálenost z matičky Prahy. Byli jsme takhle ve Švýcarsku (tím to vlastně začalo), v Maďarsku (tehdy jsem se zamilovala) a ještě před narozením bráchy v německo-rakouském pomezí (místo bratra jsme vzaly tátu). Letos jsme vyrazili podobným směrem – tedy do Německa a Rakouska.

Před více než rokem mi tehdy budoucí kolegyně pověděla o existenci takzvané Romantické cesty, která se vine Bavorskem a provede vás nádhernými středověkými městy a městečky. Tak jako při každé cestě (s malým bratrem) jsme věděli, že je třeba naředit množství kultury a historie něčím, co bude bavit i dítě. Vytyčily (s mámou) jsme si tedy jen pár bodů na oné vyhlášené trase a k tomu přidaly dva dny v přírodě, zejména v rakouských Alpách. Výsledkem byl slušně nabitý týden, velmi pestrý, plný zážitků. Na druhé straně jsme ani zdaleka neviděli všechno, co tahle lokalita nabízí – možnost objevovat dál.

Můj původní plán byl nerozepisovat se tolik jako u španělského tripu. Chtěla jsem to vzít lehčeji, spíše přes fotky. Už proto, že z toho množství zážitků, které jsme si přivezli, jen část bude dávat smysl i někomu jinému než našemu malému tříčlennému kroužku. Jenže i ten zbytek pod mým vedením nebezpečně nakynul na jeden článek. Rozdělila jsem to tedy na tři samostatné články vzpomínek, historek a třeba tipů, kam se podívat. Možná pro inspiraci, možná pro pobavení, možná jen tak k odpolední kávě. Číst dál

Tour de España: III. Kamenná Santillana (Altamira)

Na skok do Irska. Aspoň takový jsem měla pocit, když jsme třetí den projížděli krajinou Baskicka a Kantábrie, hornatou, zelenou a zahalenou mlhami a nízkými mraky, které se mezi vrcholky držely. V samotné Santillaně del Mar nás dokonce zastihl déšť, úplně stejný, jaký jsem si pamatovala ze Smaragdového ostrova – sice prší, ale člověk rychle uschne.

Tento cíl byl vedle Toleda jediný, který jsem vybrala já. Na rozdíl od druhého jmenovaného jsem na něm ale nijak významně netrvala, Santillana mi byla doporučena jako hezké městečko, pokud chceš vidět něco na severu, tohle by mohlo stát za to. A rozhodně stálo.

Číst dál

Tour de España: II. Ocelové Bilbao

Druhý den našeho rodinného výletu nás zavedl na úplný sever Pyrenejského poloostrova. Ráno jsme zahájili ještě v Salamance, mizernou snídaní. Vlezli jsme do malého baru, kde bych asi bývala čekala takovou tu dobrou lokální klasiku, ale místo toho jsem se dočkala super protivné babizny, která polovinu naší objednávky zapomněla a celou dobu se tvářila, že jí strašně, ale strašně obtěžujeme. Po snídani jsme ale už rychle vyrazili na cestu.

Číst dál

Tour de España: I. Zlatá Salamanca

Pojďme se na chvíli vrátit do letních měsíců. Dala jsem dohromady čtyři články shrnující náš těžce rodinný výlet po Španělsku, který jsem podnikli v červenci. Předkládám vám tedy něco k přečtení, proloženo alespoň ilustračními fotografiemi. A abychom si tu letní atmosféru v nadcházejícím podzimu ještě chvíli udrželi, budou se tu články objevovat pravidelně každou sobotu navečer.

Hurá do čtení!

Číst dál

Pragensis: 5x na skleničku

Už nějaký čas si slibuji, že začnu s novou „rubrikou“, respektive podrubrikou do rubriky Všudybud. Její náplní by měly být tipy a hlavně zkušenosti nasbírané zejména v Praze (proto Pragensis ve významu pražský, případně Pražanka). Různě po papírcích už mám poznámky a nápady, co by se dalo zahrnout, ale moje potřeba po dokonalosti mi zatím vždy bránila se do toho pustit, že podkladů určitě není dostatek. Nedávno jsem ale usoudila, že je to blbost a dokud se do toho nepustím, nic nevytvořím. Podnítila mě k tomu i návštěva posledního baru v tomto seznamu.

Jak nadpis napovídá, v prvním takovém článku jsem se rozhodla vás pozvat na skleničku něčeho dobrého. Máme doma rádi alkohol a jelikož už jsme vyrostli (zejména někteří) z potřeby se prostě jen opít, rádi si ho vychutnáme. Vynechávám tedy nejrůznější bary v centru Prahy, kam jsem kdysi chodila s kámoškami na páteční tahy a vybírám podniky, kam s Mužem a případně s kamarády rádi zajdeme, kde se dá posedět a kde se dá i mluvit.  Číst dál

Výletnické jednohubky: Máchovým krajem

Ač je to neuvěřitelné, u Máchova jezera jsem ještě nikdy nebyla. Kdoví proč mě to tam nikdy nelákalo, nikdy se nenaskytla úplně příležitost a z nějakého důvodu si s Máchou kdovíjak zvlášť nerozumíme (což mě samotnou až překvapuje) a ani tohle tedy nezafungovalo jako lákadlo. Celkově mi severní Čechy do značné míry unikají. Vyznám se spíše v těch jižních, kde jsem trávila pravidelně prázdniny a kam dodneška občas zavítám a kde se mi moc líbí – všechny ty hrady, rybníky, lesy… Na sever cesty zkrátka nevedly. V poslední době se to snažím trochu napravovat (už třeba nedávnou cestou na Kokořín). Tento víkend tedy došlo na druhou cestu, protože při té minulé nás zaujalo přírodní koupaliště a myšlenka na chvíli se vyvalit u vody nezněla vůbec špatně.

Místo zoufalého hledání náhodných vodních ploch jsem tak zavelela, že prostě zajedeme k Máchovu jezeru. Nejvyhlášenější české koupání, fenomén, to se musí vidět. Číst dál

Na skok do Milána

Možná záleží na prvním dojmu. Možná platí, že čím míň se člověk s něčím patlá, tím lépe to většinou dopadá. Možná je Miláno prostě skvělé město a nic mu dojem nekazilo (jako třeba déšť). Nevím, kde je zakopán pes, ale faktem zůstává, že jsem si víkend v tomto severoitalském městě neskutečně užila.

Číst dál

Výletnické jednohubky: Na Kokořín!

Frištenský: „No já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám s tím naším výletem na Kokořín, jo.“
Lékárník: „Prosím tě, to se vůbec nedá srovnávat.“
Frištenský: „Jak to?! Byly tam skály pískovcový, občerstvení… co je tady? Prd.“

Po dnešním výletě si nejsem úplně jistá, zda Cimrman na Kokoříně někdy byl. Ale postupně.

Číst dál