O mně

S hrůzou mi dochází, že už se mi to přehouplo přes třicet, ale pod tou slupkou dospělé pracující ženy zůstává hravá holka s nepopsatelnou láskou k příběhům. Věčně nemám čas a věčně si na to stěžuji, ale můj život vyplňuje spousta drobných radostí, kvůli kterým je dobré být neustále v kolotoči.

Dělám to, co mě baví a baví mě to, co dělám – hlavně učím. Hledám příběhy v historii a snažím se je srozumitelně předat dalším generacím. Když si chystám hodiny, pravidelně ztrácím pojem o čase a zabředávám hlouběji a hlouběji.

Když nejsem zrovna ve škole, mám tisíc a jeden koníček. Odjakživa miluji papírnictví a ráda si udělám radost hezkými samolepkami i razítky, učím se naplno využívat diář a mít ho jako pomocníka v organizaci toho chaosu, ve který se proměnil můj volný čas. Ráda fotím, ráda čtu, ráda se na chvíli zastavím a posedím na kávě s kamarádkami. Mým snem je naučit se hrát na klavír, jednou budu plynně mluvit španělsky a pořád ještě doufám, že než maďarštinu nadobro zapomenu, zase ji začnu používat.

Po poměrně dlouhém, téměř nekonečném hledání identity (zejména internetové), jsem nakonec (konečně!) zakotvila u „Barbory z věže“. Prošla jsem za svou online existenci několika jmény, českými, cizími, přezdívkami chytlavými i méně. Některé mi v jistých kruzích zůstaly a mně se to líbí. V jistém ohledu patří minulosti, ale upřímně – pořád patří především mně. Mezi všemi těmi dospělými ženami a blogerkami a instagramerkami jsem stále nenacházela svoje správné jméno. Nějaký čas jsem si hrála s možnosti „Rybářova žena“, ale usoudila jsem, že se nebudu definovat podle svého muže, že chci něco vlastního. Až mě to trklo. Bylo to díky mnoha střípkům, poslední ale zapadl na místo ve chvíli, kdy se mým útočištěm stala pracovna, do níž se musí po točitých schodech jako do věže. Tam se rozhodně zrodila myšlenka věže. Ale pak mi došlo, že moje jmenovkyně byla držena ve věži – kde se vzdělávala, kde žila, a kterou má dodnes jako jeden ze svých atributů. I stala jsem se Barborou z věže, která píše články na jeřabinu. Líbí se mi to.

Krmte mě čokoládou a zalévejte bílým vínem.

Pokud mě chcete kontaktovat, pak prostřednictvím mailu: barborazveze@gmail.com

O blogu

V létě 2017 jsem se rozhodla definitivně (snad už) zakotvit na vlastní stránce. Hodně tomu pomohlo zjištění, že existuje koncovka .blog, která vyřešila skutečnost, že jeřabina s koncovkou .cz je zabraná. Navíc se to pro celý blogový koncept hodilo výrazně lépe.

Postupně sem přetahuji všechny články, které považuji za dobré a hodné zdejší přítomnosti. Jsou to texty, které vznikaly v minulých letech, dejme tomu od roku 2008. K červenci 2018 je tu už většina toho, co tu chci mít. Je tu kompletní Budapešť a je tu většina lepších textů ze starého blogu. Ještě zbývá sebrat odvahu dát sem i povídky a jiné drobné texty.

Celý blog se snažím držet jednoduše, proto se snažím o co nejméně rubrik a většina všech deníkových a náhodných článků je v rubrice Všehochuť. Cestovatelské, učitelské, chytré a v budoucnu povídkové články jsou pak ve svých vlastních škatulkách. K cílenějšímu hledání pomůžou štítky 🙂