Budapest vol. 4

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ale přesto stojí za to to zkusit.

Budapešť je stále stejně krásná. Přivítala mě letně rozpálenou náručí, takovou, jakou jsem poznala při své první návštěvě. Ta první návštěva se zdá už strašně dávno, v jiném životě, v jiném vesmíru. Ale pojítko mezi těmito světy existuje a vine se posledními roky stejně neodmyslitelně jako se Dunaj vlní maďarskou metropolí.

Číst dál

10 nejlevnějších koupališť v BP

Během letních měsíců mohou být dny v Budapešti opravdu, ale opravdu horké. Maďarsko má celkově teplejší klima než Česko. Může se tedy celkem snadno stát, že člověk po všech těch rozpálených památkách zatouží vklouznout do vody a trochu se zchladit. V tuhle roční dobu je určitě skvělé navštívit nejznámější a nejoblíbenější městské lázně – Gellért nebo Széchenyi. Jenže ty rozhodně nepatří mezi ty nejlevnější (spíš naopak). Naštěstí ale nejsou jedinou možností a maďarská metropole nabízí více řešení, některá za podstatně příznivější ceny. Všechna místa v následujícím seznamu se vejdou se vstupným do 10€, někdy jsou dokonce i levnější, a přitom jsou stále skvělé.

Číst dál

Na výlet do BP

Vždycky mě potěší, když někdo přijde pro radu, že se chystá do Budapešti, co s tím. Myslím, že po roce života v maďarské metropoli v pozici cizince a turisty, který se snaží objevit co může, a v pozici průvodce, který několikrát prošel město křížem krážem s návštěvami, snad vím dost, abych se o základní poznatky mohla podělit. Tenhle článek proto píšu jako návod pro ty, kteří se do Budapešti chystají a hledají nějaké prvotní rady, tipy, informace. Snad účel splní.

Číst dál

Top 10 Budapešť

Kamarádka se chystá na vánoční trhy do Budapešti a když už jsme se konečně sešly po roce na kávě, hned se na mě vrhla s dotazy, co že prostě musí v městě na Dunaji vidět za ten jeden víkend. A to ještě ne úplný. Osobně si myslím, že v Budapešti je toho strašně moc k vidění, ale bohužel se to všechno odvíjí podle toho, kolik máte času a v jakou roční dobu se tam chystáte. A jelikož je zima, začnu tím opravdu víkendovým Top na Vánoční trhy.

Číst dál

Loučení

Poslední procházka po Andrássyho třídě. Ne poslední v mém životě, ale pro tentokrát. Neplánovaná, ale o to krásnější. Protože mi už v neděli propadla měsíční jízdenka, radši se dopravním prostředkům vyhýbám. Navíc, když jsem tak seděla na náměstí Hrdinů před muzeem a snažila se vrýt si ten obraz do paměti, mezi mraky začalo probleskovat slunce a to k procházce jen vybízelo.

Číst dál

Levandulová

Vsadila bych se, že v celé Provence nenajdete tolik levandule jako v Budapešti. Že si dávám příliš vysoký cíl? Nemyslím si. Město je teď doslova zaplaveno fialovou a ať člověk přijde kamkoliv, všude narazí na levanduli. V záhoncích, v parcích, v květináčích, náhodně na budínských svazích. Kolem památek i v zastrčených schovaných parčících, kam nikdo moc nezavítá. Všude.

Číst dál

Střípky z pavlače

Miluju budapešťské vnitrobloky, dvory a dvorky, uzavřené i ty průchozí. Zejména na pešťské straně Dunaje jich je nepřeberné množství. V některých se schovávají obchůdky a restaurace, jiné jsou prázdné. Některé jsou udržované, jiné zanedbané a zarostlé plevelem a polodivokými hrušněmi či jabloněmi. Občas docela ráda zabrousím do uliček města a jen tak náhodně objevuji dvorky. Už proto, že tam turisté nezavítají a je tam tedy klid a pohoda. A v posledních dnech i chládek.

Číst dál

Sbírka drobných radostí

Slunce se mi těžce opírá do zad a kdesi ne v takové hlubině se mi pod nohama žene divoká voda Dunaje. Načechrané mraky se kupí na fantasticky modré obloze a připomínají spíš šlehačku než shluk vodních par. Železná konstrukce zeleného motu Svobody se proti ní obzvlášť podařeně vyjímá. Turulové na jeho vrcholcích rozpínají křídla a chystají se vzlétnout nad rozbouřenou řeku. Jdu rychle, i když nepospíchám. Vždycky chodím rychle.

Původně jsem chtěla tržnici obejít a zaplout do uliček směřující k domovu, ale když mi cestu zkříží mladá žena s jakýmsi ovocem, bezděčně zahnu dovnitř a pustím se do lovu na meruňky. Nebo jahody. Nebo třešně. Ne, ty ne, broskev bude lepší. Naučenými cestičkami se z hektického tržiště zase vymotám a spokojeně se zakousnu do svého úlovku. Už od včerejška si připadám, jako bych byla zase v Itálii. Horký vzduch, teplý vítr, město vonící rozpálenými zdmi. Spousta šťastných vzpomínek v novém balení. A teď ještě sladká šťáva, která mi teče po prstech a mně je to zoufale jedno. Sluním se na jedné z laviček v malém parčíku, který teprve nedávno konečně otevřeli, a pozoruji malou rodinku, jak se s ročním capartem cachtají v kašně. Nebo spíš – capartě se cachtá a zoufale se drží mámy za ruce, i když ta ho podala tátovi do náruče a teď se všichni tři naklánějí nad vodu a nechtějí do ní spadnout.

O chvíli později vycházím z malého krámku s červenou mříží na rohu ulice a téměř tanečním krokem mířím k domovu. Až když hudba zazní i kolem a nejen v mojí hlavě, zarazím se a rozhlédnu se. Z velkých oken vedoucích na terasu v prvním patře protějšího domu, se line příjemně svižná klasika. Bezděčně se usměju, když zahlédnu pár, který evidentně pečlivě trénuje. A nebo si pustili hudbu jen tak pro radost a zrovna tak pro vlastní radost tancují. Na okamžik chytnu melodii a uvědomím si, jak ráda bych si zase zatancovala salsu.

„Nice salsa movements,“ zazní mi v hlavě a já se smíchem zase pokračuju v cestě domu. Je milé, když vás někdo pochválí, že dobře tancujete. I když je to vlastně jeho zásluhou, protože dobře vede.

V tu chvíli je mi všechno jedno. Všechno všecičko. Všechny starosti a zmatek v hlavě se rozpustily. Jsem šťastná tak jak jsem, plující si budapešťskými ulicemi a hýčkaná slunečními paprsky, které se teď sice už zase schovaly za mraky, ale vůně léta zůstala. Okořeněná bouřkovým deštěm.