• Z cest...

    Italská pauza

    Čím víc postupují jednotlivá nařízení a omezení, tím jsem radši, že se nám v létě povedlo na chvíli zmizet a přijít na jiné myšlenky. Celá akce byla rychlá a vlastně neplánovaná, jak to je u nás zvykem – takže ještě dva dny před odjezdem jsem si nebyla úplně jistojistě jistá, že vůbec odjedeme. I s ohledem na různé restrikce.

  • Z cest...

    Vzpomínky na Francii

    Loňské prázdniny jsme procestovali. Byl to letecky nejnabitější rok v mé historii, což se projevilo i tady sérií článků z různých cest (po Španělsku, po Bavorsku…). Jedna cesta mi ale vypadla, protože mi přišlo, že nebylo moc o čem psát. Svatba ve Francii.

  • España

    Tour de España: IV. Železné Toledo

    Pátý den našeho překvapivě náročného tripu. Poslední zastávka na naší cestě. Můj vytoužený cíl, Toledo, které chci vidět už několik let. Slibovala jsem si od něj hodně, koneckonců tam to množství lidí asi nebude jezdit jen tak pro nic za nic. Trochu jsem si musela vyslechnout, jak se uchodíme, kopcovité, se spoustou schodů a do toho šílené vedro… Ale byla jsem odhodlaná to riskovat!

  • España,  Z cest...

    Tour de España: III. Kamenná Santillana (Altamira)

    Na skok do Irska. Aspoň takový jsem měla pocit, když jsme třetí den projížděli krajinou Baskicka a Kantábrie, hornatou, zelenou a zahalenou mlhami a nízkými mraky, které se mezi vrcholky držely. V samotné Santillaně del Mar nás dokonce zastihl déšť, úplně stejný, jaký jsem si pamatovala ze Smaragdového ostrova – sice prší, ale člověk rychle uschne. Tento cíl byl vedle Toleda jediný, který jsem vybrala já. Na rozdíl od druhého jmenovaného jsem na něm ale nijak významně netrvala, Santillana mi byla doporučena jako hezké městečko, pokud chceš vidět něco na severu, tohle by mohlo stát za to. A rozhodně stálo.

  • España,  Z cest...

    Tour de España: II. Ocelové Bilbao

    Druhý den našeho rodinného výletu nás zavedl na úplný sever Pyrenejského poloostrova. Ráno jsme zahájili ještě v Salamance, mizernou snídaní. Vlezli jsme do malého baru, kde bych asi bývala čekala takovou tu dobrou lokální klasiku, ale místo toho jsem se dočkala super protivné babizny, která polovinu naší objednávky zapomněla a celou dobu se tvářila, že jí strašně, ale strašně obtěžujeme. Po snídani jsme ale už rychle vyrazili na cestu.

  • España,  Z cest...

    Tour de España: I. Zlatá Salamanca

    Pojďme se na chvíli vrátit do letních měsíců. Dala jsem dohromady čtyři články shrnující náš těžce rodinný výlet po Španělsku, který jsem podnikli v červenci. Předkládám vám tedy něco k přečtení, proloženo alespoň ilustračními fotografiemi. A abychom si tu letní atmosféru v nadcházejícím podzimu ještě chvíli udrželi, budou se tu články objevovat pravidelně každou sobotu navečer. Hurá do čtení!

  • Z cest...

    Na skok do Milána

    Možná záleží na prvním dojmu. Možná platí, že čím míň se člověk s něčím patlá, tím lépe to většinou dopadá. Možná je Miláno prostě skvělé město a nic mu dojem nekazilo (jako třeba déšť). Nevím, kde je zakopán pes, ale faktem zůstává, že jsem si víkend v tomto severoitalském městě neskutečně užila.

  • Z cest...

    Římské prázdniny

    O cestě do Říma jsme doma mluvili už docela dlouho. Konečně se naskytla možnost urvat se někdy v průběhu roku, nikoliv až v létě, kdy tam bude na padnutí, a vyrazit. Zároveň  byly letenky celkem elegantním řešením narozeninového dárku. Oba nás tam lákala historie, antické památky i kultura, chuť na dobrou pizzu a touha objevit zase po čase něco nového. To všechno Řím nabízí, ale ve výsledku je to tak roztodivná směsice všeho, že ve mě ještě pořád trochu vře nejistota, s čím jsem se vlastně vrátila.I proto jsem si musela dát pár dní oddych, než se mi to povedlo složit do článku. Květen se nám zdál jako dobrý měsíc…

  • España

    Zima ve Španělsku

    Španělsko. Země letních dovolených, moře a zmrzliny. Země rozpálená do ruda, kde člověk hledá libovolný kousek stínu, aby před žhnoucím sluncem aspoň na chvíli utekl. Země, kam našinec běžně v zimních měsících necestuje. A ví proč.

  • Přemýšlení nahlas

    Kouzlo místa

    Je časné odpoledne. Nebe decentně kryjí načechrané mraky, slunce sem tam vykoukne a přes zelené kopce se přežene stín. Vystupuji z auta, sotva se rozhlédnu, když přebíhám silnici, po které nic nepojede další hodinu, a v běhu pokračuji dál, vyšlapanou stezičkou mezi rašeliníky, z kopce až na okraj srázu. Na jeho hraně, stále v uctivé vzdálenosti, se zastavím, zhluboka se nadechnu svěžího vzduchu, který voní jarem, vodou a rašelinou. Pode mnou se rozprostírá ocelově šedé oko jezera a odráží v sobě holé stěny protější skály. Usmívám se od ucha k uchu a připadám si jako doma. Vydrápu se na veliký kámen, rozhodím ruce do stran, jako bych chtěla celou tu…