• Pure blog

    Bílá panika

    Stáli jsme na střeše domu, kolem nás velkolepě vybuchoval nový rok v zářivých barvách, když se ke mně Muž otočil s tím, že mi ještě něco chtěl… Nevím, jestli mi to došlo už v ten moment nebo až o vteřinu později, kdy z kapsy vytáhl výmluvnou krabičku a položil dotaz, ale každopádně mě to zaskočilo. Kousek od nás stále s přítelem jeho sestra – naštěstí dost velký kousek na to, aby v tom rámusu petard a rachejtlí neměla nejmenší ponětí, co se vedle ní děje. Kvůli její přítomnosti jsem nečekala, že by na to mohlo ten večer dojít. Nakonec jsme si ale přeci jen užili romantickou a velmi soukromou chvilku,…

  • Pure blog

    Molová epidemie

    Tak jsme v půl čtvrté ráno dorazili po dvou týdnech domů. Při odjezdu jsem se neubránila klasickým panikám typu „Vypnula jsem ten sporák?! Skutečně jsem zavřela dveře na balkón? Zhasla jsem všude?!“, ale jelikož jsme nevyhořeli a doma nás vítala těžká tma, bylo jasné, že všechny obavy byly liché. Byt po těch čtrnácti dnech zase trochu načuchl vůní mýdel a mycích prostředků, kterými ho kdysi provoněla babička tak důkladně, že jsem ho odstraňovala víceméně celou dobu, co tu bydlím, ale kupodivu mi ta vůně přišla tentokrát příjemná a důvěrně známá (i když jsem ji kdysi nesnášela). Trochu mi to připomnělo návraty do starého bytu, kde jsem vyrostla – tuhle jsem…

  • Pure blog

    Doma v hotelu

    Je to týden, co jsem s přáteli pila špatné mojito v budapešťském baru a pak ve čtyři ráno nervozně přecházela po zastávce tramvaje, trochu nešťastná, že jsem se s některými přáteli nezvládla sejít a rozloučit a odhodlaná to napravit a přejít třeba půl města. Naštěstí nic takového nebylo nutné, našli jsme se, rozloučili a v šest ráno jsem si lehala do své postele ve svém pokoji, abych si aspoň na hodinu zdřímla, než jsme vyrazili do Vídně. Noc v hotelu byla klasicky nezajímavá. Další noc už jsem spala doma. Domov, který za domov nepovažuji.

  • Pure blog

    Konec světa v 0:13

    Všechny ty řeči o konci světa mě už neskutečně unavují, obtěžují, přijdou mi směšné. Je to nesmysl, zažila jsem to už i ve svém nepříliš dlouhém životě několikrát a ani jednou se nic nestalo. Ani o Silvestru 1999 (do konce století a tisíciletí chyběl ještě celý rok, ale stejně se všichni asi víc báli, že počítače nerozdýchají tolik nul a dvojku na začátku), ani při tom zatmění Slunce o pár let později jednoho horkého srpnového odpoledne. Nevyšla ani předpověď o příchodu vesmírných chobotniček, jak jsme s kamarádkou předpověděly koncem roku 2009 )a že to byla super teorie!).

  • Pure blog

    Zlatý hřeb týdne

    Den D tohoto šíleného týdne nastal. Tedy, už včera, ale byla jsem příliš vyčerpaná, než abych o tom ještě psala, prvně jsem se na to musela vyspat. Dvě zkoušky v jeden den. Fajn. Možná bych z toho nebyla tak hotová, kdyby ta první nebyla jedna z nejtěžších zkoušek vůbec – ústní, soudobé dějiny, s profesorem, který svým studentům dává velmi rád a často najevo, že je považuje za neuvěřitelné hlupáky. Jako druhá pak byla zkouška z obecné didaktiky, druhé kolo. Nevím, z čeho přesně jsem byla hotová víc, ale jejich společná kombinace způsobila, že jsem se ve středu večer málem sesypala. Opět. Ještě mi přiložili rodičové, když mi maminka volala…