Jak jsem obhajovala

Aneb další střípek do mozaiky toho, jak mizerný jsem student.

Někteří z vás možná tuší o mém boji s diplomovou prací. Byl to krvavý boj, lítá řež, která mě stála hodně nervů. A nebýt psychické podpory, která mě tu celý listopad obskakovala i přes to, že jsme se znali sotva pár týdnů, asi bych to vážně nezvládla. Nicméně se povedlo a 20. listopadu jsem ten svůj epos dopsala. Poslala jsem to kamarádce ke korektuře a abych to trochu uspíšila, poslala jsem práci i profesorovi s vysvětlivkou, že nevylučuji, že v tom narazí na zrůdnosti, že práce ještě prochází korekturou a že si ji po sobě ještě přečtu. O tom, co se dělo pak, jsem psala už v článku „Jak jsem dopsala diplomku“.

Po odevzdání nenastalo žádné opadnutí stresu. Prostě ta pohoda, že je to za mnou, nenastala. Odpověď od profesora přišla velmi rychle. Ať se stavím na konzultace. Když mi o pár dní později ještě přišel jeho posudek, věděla jsem, že je vážně zle.

Číst dál

Jak jsem dopsala diplomku…

Napsala jsem to. Vážně jsem to dokázala a za měsíc jsem napsala práci, na kterou jsem byla docela hrdá. Netvrdím, že by snad byla dokonalá, ale přišla mi dobrá. A stihla jsem to do 20. listopadu, takže jsem to s předstihem mohla poslat profesorovi, aby se na to podíval a řekl mi, co tam případně ještě doplnit nebo změnit, prostě co ještě s tím, aby to bylo obstojné.

Číst dál