• Z cest...

    Rumunsko+

    První návštěva země za sedmero horami a několika řekami se mi povedla díky projektu Erasmus+, kdy jsem tam vyrazila s kolegou a třemi studenty. Čekal mě neskutečný zážitek, pro jehož popsání nemám dostatek slov. Přesto se o to pokusím. Největší výzvou je ale poskládat to všechno smysluplně, protože těch myšlenek se v hlavě převaluje příliš mnoho.

  • Post Scriptum

    Bolestivé návraty

    Vím, že jsem dlouho nic nepsala, ale jednak jsem po návratu byla v hektickém kolotoči, pak se mi začal trochu rozpadat soukromý život a nakonec se mi nadobro rozpadl počítač, takže jsem neměla na čem tvořit. A když už jsem se k němu zase dostala po více jak měsíci, najednou jsem se točila v praxi a škole a povinnostech, o kterých se mi na erasmu mohlo jen zdát. Ale ráda bych to napravila. Pořád jsou věci, o kterých bych ráda psala, vzpomínky a zážitky a některá témata, která jsem si chystala už v Budapešti a nějak na ně nedošlo. Snad se to teď napraví.

  • Deník

    Loučení

    Poslední procházka po Andrássyho třídě. Ne poslední v mém životě, ale pro tentokrát. Neplánovaná, ale o to krásnější. Protože mi už v neděli propadla měsíční jízdenka, radši se dopravním prostředkům vyhýbám. Navíc, když jsem tak seděla na náměstí Hrdinů před muzeem a snažila se vrýt si ten obraz do paměti, mezi mraky začalo probleskovat slunce a to k procházce jen vybízelo.

  • Budapešťské perličky

    Všechno se točí jako na kolotoči

    Je to pár týdnů zpátky, kdy se na Erzsébet tér začlo něco dít. Podezřívala jsem mravenečky z dalších zvelebovacích prací, protože město je teď rozkopané a všude se něco přestavuje, upravuje, renovuje. Ale už o pár dní později jsem zůstala stát uprostřed kroku a nevěřícně zírala s hlavou zvrácenou a očima zářícíma.

  • Budapešťské perličky

    Střípky z pavlače

    Miluju budapešťské vnitrobloky, dvory a dvorky, uzavřené i ty průchozí. Zejména na pešťské straně Dunaje jich je nepřeberné množství. V některých se schovávají obchůdky a restaurace, jiné jsou prázdné. Některé jsou udržované, jiné zanedbané a zarostlé plevelem a polodivokými hrušněmi či jabloněmi. Občas docela ráda zabrousím do uliček města a jen tak náhodně objevuji dvorky. Už proto, že tam turisté nezavítají a je tam tedy klid a pohoda. A v posledních dnech i chládek.

  • Budapešťské perličky

    Sbírka drobných radostí

    Slunce se mi těžce opírá do zad a kdesi ne v takové hlubině se mi pod nohama žene divoká voda Dunaje. Načechrané mraky se kupí na fantasticky modré obloze a připomínají spíš šlehačku než shluk vodních par. Železná konstrukce zeleného motu Svobody se proti ní obzvlášť podařeně vyjímá. Turulové na jeho vrcholcích rozpínají křídla a chystají se vzlétnout nad rozbouřenou řeku. Jdu rychle, i když nepospíchám. Vždycky chodím rychle. Původně jsem chtěla tržnici obejít a zaplout do uliček směřující k domovu, ale když mi cestu zkříží mladá žena s jakýmsi ovocem, bezděčně zahnu dovnitř a pustím se do lovu na meruňky. Nebo jahody. Nebo třešně. Ne, ty ne, broskev bude…

  • Deník

    Budapešťské rozmazlování

    Posledních pár dní jsem si zcela nezřízeně užívala a nechala se rozmazlovat příjemnými maličkostmi. Po všech těch zkouškách, esejích a školním loučení jsem si to nepochybně zasloužila (i když nevím, jak budu oslavovat konec zkoušek příští rok, kdy mě jich čeká asi tak pětkrát tolik… nevadí).

  • Zemí uherskou

    Pécs

    Původně jsem měla do městečka téměř na hranicích s Chorvatskem zavítat už před dobrým měsícem, ale počasí rozhodlo jinak. Proto jsem měla radost, když se v erasmáckých vodách zavlnila vyhlídka vyrazit konečně i někam dál, než do nejbližšího okolí.