Tour de España: I. Zlatá Salamanca

Pojďme se na chvíli vrátit do letních měsíců. Dala jsem dohromady čtyři články shrnující náš těžce rodinný výlet po Španělsku, který jsem podnikli v červenci. Předkládám vám tedy něco k přečtení, proloženo alespoň ilustračními fotografiemi. A abychom si tu letní atmosféru v nadcházejícím podzimu ještě chvíli udrželi, budou se tu články objevovat pravidelně každou sobotu navečer.

Hurá do čtení!

Číst dál

Římské prázdniny

O cestě do Říma jsme doma mluvili už docela dlouho. Konečně se naskytla možnost urvat se někdy v průběhu roku, nikoliv až v létě, kdy tam bude na padnutí, a vyrazit. Zároveň  byly letenky celkem elegantním řešením narozeninového dárku. Oba nás tam lákala historie, antické památky i kultura, chuť na dobrou pizzu a touha objevit zase po čase něco nového. To všechno Řím nabízí, ale ve výsledku je to tak roztodivná směsice všeho, že ve mě ještě pořád trochu vře nejistota, s čím jsem se vlastně vrátila.I proto jsem si musela dát pár dní oddych, než se mi to povedlo složit do článku.

Květen se nám zdál jako dobrý měsíc na cestu do středomoří. Letenky už bohužel nejsou nejlevnější, ale ještě se to dá, hotely jsou zaplatitelné a teplota snesitelná. Plány mi poněkud překazilo to, že po celou dobu našeho pobytu mělo více či méně pršet, takže z balení kufrů se nakonec přeci jen stala panika. Jelikož jsem ale měla k dispozici jen dvě příruční zavazadla, musela jsem to nějak zvládnout a vejít se s minimem co nejpraktičtějších věcí.

Číst dál

pršelo.

Plánovala jsem sice velkolepé válení se na sluníčku a užívání si české dovolené plnými doušky, ale počasí mi to poněkud překazilo. Po tropickém dni jsme se ráno probudili do deště a šedého dne. Když konečně pršet přestalo (samozřejmě až po tom, co jsme ve městě oběhali všechno důležité a náležitě zmokli), vzala jsem foťák a rozhodla se využít příležitosti a aspoň něco zkusit nafotit.

Mám pocit, že zelenější fotky jsem už dlouho neviděla. Číst dál

Povodňová turistika v BP

V neděli jsem po několika dnech bez informací zapla zprávy na 24 a nestačila jsem zírat. Ještě den před tím jsem stála pod Parlamentem na břehu Dunaje, koukala dolu a pronášela větu „No jo, je hodně vody, ty kameny ani nejsou vidět.“ Ani v nejmenším jsem netušila, že to, co považuju za hodně vody bude v porovnání s dneškem spíš vyschlá strouha.S nervozitou sleduju, jak se česká kotlina pomalu mění na moře (teď už snad pomalu zase zpátky v krásnou českou kotlinu) a pozoruji, jak se i tady, dál po proudu Dunaje, chystají, co jim řeka přinese.


Spodní nábřeží je kvůli povodni zavřené

Číst dál

Kouzelná světélka a slunce

Jsem překvapená z množstvím sněhu, které se tu na jihu urodilo. Nečekala jsem to a po těch lednových snímcích, které mi zaplnily sociální sítě, jsem už ani nedoufala, že budu mít takové štěstí a zažiji to na vlastní kůži. Nicméně – už jsem si užila, nemůžeme popojet? Asi ne. Včera zase chumelilo, zrovna tak jako v neděli. A jelikož mě včera potěšilo, že jsem se ocitla na titulce blogu (kde se původně všechny BP články nacházely) a zároveň zamrzelo, že odkaz ale vedl do článku s fotkami staženými z netu, ne s mými, rozhodla jsem se dál spamovat se zimní Budapeští. Už proto, že se prostě chci podělit o tu zimní pohádku.

Číst dál

Zasněžená Budapešť

Ještě včera (předevčírem?) jsem tu psala o jarním vzduchu a dneska vyjdu ven a co nevidím – všude sníh. Sníh, sníh, sníh. Na autech, rozbředlý na chodníku, padající ze šedé oblohy. začínám si připadat monotonní, tím spíš, že už jsem se zimy nabažila a radostně bych se s ní už loučila. Ale když už se mi poštěstilo vidět opravdu zasněženou (s uvozovkami, žádné závěje, spíš silná vrstva cukrového poprašku) Budapešť, neváhala jsem a vyrazila jsem na lov.

Číst dál

Jó reggelt, Budapest!

Téměř dokonale probdělá noc už stejně byla ztracená pro vydatný spánek. Než se bezcílně převalovat v posteli, poslechla jsem budík nastavený napůl z legrace a vstala v půl šesté ráno. V neděli. Tma a hrobové ticho konečně spícího bytu – poslední obyvatelé se vrátili sotva před hodinou z dlouhé noční jízdy.

Číst dál