Zlatý hřeb týdne

Den D tohoto šíleného týdne nastal. Tedy, už včera, ale byla jsem příliš vyčerpaná, než abych o tom ještě psala, prvně jsem se na to musela vyspat.

Dvě zkoušky v jeden den. Fajn. Možná bych z toho nebyla tak hotová, kdyby ta první nebyla jedna z nejtěžších zkoušek vůbec – ústní, soudobé dějiny, s profesorem, který svým studentům dává velmi rád a často najevo, že je považuje za neuvěřitelné hlupáky. Jako druhá pak byla zkouška z obecné didaktiky, druhé kolo. Nevím, z čeho přesně jsem byla hotová víc, ale jejich společná kombinace způsobila, že jsem se ve středu večer málem sesypala. Opět. Ještě mi přiložili rodičové, když mi maminka volala z Itálie, že tátovi se udělalo špatně. Ale tak nějak divně špatně.

Byla jsem tedy víc než překvapená, že jsem spala docela dobře. Žádné buzení desetkrát za noc, v hrůze, abych nezaspala, žádné šílené sny. Asi jsem byla už příliš vyčerpaná. Ráno jsem akorát musela odolat touze „ještě chvilinku, ještě ten budík posunu“ a opravdu vstát. Při snídani jsem ještě dočítala esej o maďarském povstání ’56. Měla jsem tak trochu v plánu profesora utáhnout na Maďarsko a NATO. Vycházela jsem z toho, že všichni budou mít literaturu o Studené válce (což jsem měla taky), Suezské krizi, Kubánské krizi či válce v Korei. Všichni se pouštějí tak do světa… Takže jsem dobrovolně zůstala hezky ve střední Evropě. NATO jsem k tomu přihodila z důvodu osobního zájmu a proto, že profesora nesmírně baví rozšiřování Severoatlantické aliance.

Číst dál

Blbka na zkoušce

Nejspíš se potřebuji vyvztekat na téma mé dnešní zkoušky. A to ani ne proto, že by byla těžká. Naopak, upřímně doufám, že jsem ji úspěšně složila, ale i tak vím, že tam mám chybu. Dvě. A ani za to nemůže moje vlastní blbost.

Celé dopoledne jsem seděla nad sešitem a snažila si definitivně narvat do hlavy data a jména a události, důvody a příčiny. S mámou jsme dokonce začaly vymýšlet mnemotechnické pomůcky, jak si zapamatovat všechny komunistické prezidenty ČSR (i ČSSR atd) a SSSR, docela jsme se u toho bavily, já si procházela fotky všech těch potentátů a s celkově relativně dobrým pocitem jsem vyrazila na zkoušku z mých „milovaných“ komunistů.

Číst dál