Setkání s kniholkami

Chladné zdi Anežského kláštera hostily tuto neděli setkání v rámci Festivalu spisovatelů Praha. Dostali jsme se s touto akcí do spojení na konci školního roku, snažím se to nějak rozjet, září mě ale tak zdevastovalo, že se mi povedlo podchytit jen část programu. Na druhou stranu jsem si naštěstí nenechala utéct nedělní workshop o Kniháři.

Shodou okolností jsem se o tomto relativně mladém projektu dozvěděla někdy během prázdnin z instagramu Zrzavé Terezy. Nadšeně postovala o novém zápisníku na knihy, který si pořídila. Což je něco, po čem nevědomky pokukuji už hrozně dlouho. Prohlédla jsem si stránky, zauvažovala  zatím zavřela. Teď jsem ale měla možnost zjistit o celém projektu něco víc a mé učitelské já cítilo možnost objevit něco nového, co by se dalo nabídnout studentům a třeba by to podpořilo jejich zájem číst.

Do Anežského kláštera jsem nakonec nešla sama, ale dokonce se dvěma svými studentkami, což bylo hrozně fajn zažít. A hlavně je docela hezké někomu říct „jo, přišla jsem a tohle jsou holky, které učím a které to taky zajímalo a přišly se mnou, proč by ne.“

Hlavní jádro workshopu stálo na diskuzi v kroužku. Téma bylo jasné – čtení a knihy, a následovalo hned po příběhu, jak vůbec Knihář, velmi minimalistický, ale geniální a strašně krásný zápisník vznikl. 

Po skončení jsme se s holkami shodly, že bylo vlastně hrozně fajn se na chvíli zastavit, usadit se ve zdech tak krásné stavby a zamyslet se nad svým vlastním čtenářstvím. Od neděle mi tak běží hlavou pár myšlenek, které jsem si tam uvědomila, utřídila nebo vyslechla.

  1. Když se mě někdo zeptá na knihu, která mě hodně ovlivnila, řeknu Židovku z Toleda. Protože jsem u ní objevila kouzlo kvalitní literatury, která mě ale zároveň bavila. Stejně tak bych ale mohla říct Uprchlíka na ptačím stromě (první kniha, kterou jsem jako dítě úplně sama a ráda přečetla – a dodneška díky ní poznám více opeřenců, než je normální) nebo Harryho Pottera (knihu, která mě skutečně naučila číst a ukázala mi, že je to zábava) nebo Pána prstenů (díky kterému jsem začala opravdu psát). Nebo spoustu dalších knih, které mě nějak ovlivnily, ale nakonec jsem si vybrala právě tu první zmíněnou.
  2. Nepřečetla jsem toho v životě zdaleka tolik, kolik bych ráda a i to, co jsem přečetla, si už sotva pamatuji. Což je fakt blbý, když o knize pak máte vykládat a najednou prostě netušíte, proč hlavní postava udělala to či ono, protože si prostě nemůžete vzpomenout. Můj seznam k přečtení se tak protahuje o knihy, které bych ráda pře-přečetla (počeštělá verze slova re-reading).
  3. Obecně čtu málo. Může za to málo času, ale i fakt, že večer, když konečně zaklapnu práci a zalezu do postele, většinou radši vezmu mobil a pustím se do sjíždění sociálních sítí, u kterých začnu pomalu tuhnout a nakonec se dorazím nekonečným vysíláním Přátel, u kterých usínám. Protože jsem přeci tak utahaná, že nemá cenu se začítat. Takže je ze mě vlastně taková kovářova kobyla a klasický příklad člověka, který káže vodu a sám pije víno (hanba mi).
  4. Měla bych se více věnovat české současné tvorbě. Kdoví proč se jí docela vyhýbám a nenápadně ji ignoruji – cíleně i zcela omylem. Mám-li si ale vybrat novou knihu ke čtení, vlastně to téměř nikdy není současný český autor, nově vydaná kniha. A začínám tušit, že mi tu uniká několik zajímavých příběhů (třeba Hana).
  5. Možná bych měla vzít na milost i Rowlingovou. Ta u mě skončila s posledním Harry Potterem a její další kroky mě od ní značně odklonily. Dodnes si myslím, že některé její výkřiky byly zcela promyšlené v touze po penězích, film Fantastická zvířata se mi prostě nelíbil a Prokleté dítě jsem doteď nečetla, protože síla Rowlingové je podle mě v popisech a to s dramatem nejde úplně dohromady. Ale Prázdné místo je prý velmi vydařené, když se člověk konečně začte (ale tuším tady podobný problém jako s těmi českými současníky).
  6. Asi nutně potřebuji Knihář. Bráním se tomu od té neděle, kdy jsem zaváhala a nekoupila, protože cena přeci jen není nejnižší a vlastně je po obsahové stránce strašně jednoduché, to bych zvládla i doma na koleni s levnějším zápisníkem. Ale na druhou stranu tuhle novotu asi potřebuji vyzkoušet a asi se těším, až si do něj knihy zapíši a, jak to nazvala jedna z autorek, závěrečně se s knihou pomazlí jeho prostřednictvím. Asi chci trochu podpořit autorky. A možná chci vyzkoušet něco, co bych pak třeba mohla doporučit studentům, tentokrát bez toho pití vína.

Dočekalová: Tvůrčí psaní pro každého

Autor: Markéta Dočekalová
Název: Tvůrčí psaní pro každého
1. vydání: 2006 (Grada)
Vydání rozšířené verze: 2016
Nakladatelství: MÁM TALENT
Počet stran: 376 (původní vydání 148)
Vazba: Vázaná

Sháněla jsem v Neoluxoru něco zcela jiného, když jsem prošla kolem této knihy a v nějakém záchvatu přesvědčení o vlastní tvořivosti jsem se rozhodla, že si udělám radost i tímhle – kromě toho už jsem v košíku totiž měla Rory’s Story Cubes, nejspíš jsem tedy živelnost chtěla trochu povýšit na nějakou sofistikovanou úroveň. Teprve kolem poloviny knihy mi začalo definitivně docházet, že toto dílo už jednou v knihovně mám, ale ve staré, výrazně tenčí a skromnější (po všech stránkách) verzi.

Číst dál

Zibura: 40 dní pěšky do Jeruzaléma

Kniha v knihkupectví. Vtipný kluk na facebooku. Ten kluk, co rozložil AZkvíz. Kniha na prezentaci v hodině literatury. Opět kniha na prezentaci v hodině literatury, tentokrát slušně předvedená.


Krok za krokem se ke mě Ladislav propracovával a postupně se mi spojovaly jednotlivé informace, které k sobě patřily. Třeba ta s AZ kvízem zapadla na své místo až docela pozdě, i když jsem tu jeho show viděla už dávno, teprve nedávno mi došlo, že to byl zase ten samý Zibura. Jeho knihu jsem jednou vzala do ruky v knihkupectví, prolistovala ji a zase ji vrátila zpátky (po pečlivém vyfotografování titulní strany, která mi přišla neskutečně vtipná, abych ji pak dokázala dohledat v knihovně), protože knih mám doma hodně a snažím se kupovat si ty, které za to opravdu stojí a ty, u nichž si nejsem naprosto jistá, si radši prvně sehnat v knihovně. Zpětně se za ty své pochyby omlouvám. Stejně tak jako za své pochyby, zda ten humor, který je převeden už na titulce, není příliš přetažen a vyumělkován. Není.

Poslední hřebíček přišel, když o knize prezentoval jeden z mých studentů. Tak nadšeně, že jsem se ho na závěr prezentace mezi otázkami „jak jsi ke knize přišel“, „komu bys ji doporučil“ a „co se ti na ní nejvíc líbilo“, vypálila i „musíš jí zase donést domu?“ Takže jsem si ji ten den odnesla já a hned večer se pustila do čtení.

Číst dál

Iva Rozé: Rande

Autor: Iva Rozé
Název: Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech
Vydání: 2015
Nakladatelství: Pejdlova Rosička, s.r.o.
Počet stran: 219

Původně jsem si za konec školního roku chtěla udělat radost Bábovkami od Radky Třeštíkové. Jenže pak jsem začala váhat, ve strachu, co když nejsou tak skvělé, jak doufám, a nastalo by zklamání ze zakoupené knihy, čemuž jsem se v tomto případě chtěla skutečně vyhnout. Druhým hřebíčkem do rakve mého rozhodnutí bylo kafe s kamarádkou, která se mi pochlubila, že si koupila knihu Rande: „Však víš, od Rozé, jak to vycházelo v Reflexu…“

Číst dál

Tvá nejmilejší kniha

Opravovala jsem teď čtenářské deníky a nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké knihy čteme a jaké si volíme mezi své oblíbené. Zase jsem si přečetla zápis o Johnu Greenovi a zatímco jsem šla umýt nádobí, přemýšlela jsem nad tím, že tohohle autora vlastně nemám ráda. Nevím proč, občas si k lidem (v tomto případě tedy autorům) vytvořím postoj, který se mi strašně blbě překonává. Zaškatulkuji si je do sekce „tebe nemusím“ a zatím snad nikdo z této škatulky nevystoupil. Kromě Johna Greena tam patří třeba i pan Viewegh nebo z filmových tvůrců Tarantino. A filmový Hobit. Prostě jsou ve škatulce „ne“. A to zrovna od Greena jsem četla Hvězdy nám nepřály a nejen, že se mi to líbilo, skutečně mě to bavilo a přišlo mi to jako dobrá knížka. Cokoliv dalšího od něj už na mě ale působí nějak zvláštně a nejsem schopná překousnout nějaký svůj postoj „příliš mainstream, všichni jsou z toho na větvi, ale vždyť to zas takový zázrak není“.

Tím se ale dostávám jinam, než jsem chtěla. Moje úvahy totiž po chvíli pokračovaly přesně druhým směrem. K oblíbeným knihám.

Číst dál

Ludmila Vaňková: Léč pána z Rožmberka

Autor: Ludmila Vaňková
Název: Léč pana z Rožmberka
Vydání: Albatros, Praha 1988
Žánr: Historický román
Počet stran: 250
Ilustrace: Ano
Patří k: Doplňuje několik knih současně. Prvního muže království a potažmo tedy i okrajově Ženu pro třetího krále, ale hlavně Pána stříbrné růže, s jejímž dějem je místy hodně propleten a doplňuje chybějící úhel pohledu na občas zmatené situace.

Číst dál