• Semirecenze

    Čas čarodějnic, knižně i seriálově

    Před nějakou dobou přišel Muž s tím, že mi našel seriál, který by se mi mohl líbit. I když občas žasnu nad tím, jak dobře mě má prokouknutou, stejně jsem trochu pochybovala. Ale dobře, chtěla jsem začít sportovat, proč si k tomu nepustit seriál. Na první díl jsem koukala neskutečně skepticky a jen jsem si klepala na čelo, co si to o mně můj chlap vlastně myslí. Twilight na druhou, možná, dobře, s čarodějnicí, na ty já slyším, ale prostě zase upířina… Chvílemi jsem se u toho trochu kroutila a zejména vyobrazení jedné z postav mi přišlo tak nešťastně a zoufale nepovedené – už jen z úhlu kamery bylo jasné, že to má být negativní…

  • Přemýšlení nahlas

    Nechme děti číst

    Hodně se v dnešní době mluví o tom, jak děti nečtou. Hlavně kluci. Je to množstvím podnětů, je to množstvím jiných zábav, videoher, internetů, instagramů. Ale možná je to i zcela mizerným výběrem knih na základních školách.

  • Pure blog

    Setkání s kniholkami

    Chladné zdi Anežského kláštera hostily tuto neděli setkání v rámci Festivalu spisovatelů Praha. Dostali jsme se s touto akcí do spojení na konci školního roku, snažím se to nějak rozjet, září mě ale tak zdevastovalo, že se mi povedlo podchytit jen část programu. Na druhou stranu jsem si naštěstí nenechala utéct nedělní workshop o Kniháři. Shodou okolností jsem se o tomto relativně mladém projektu dozvěděla někdy během prázdnin z instagramu Zrzavé Terezy. Nadšeně postovala o novém zápisníku na knihy, který si pořídila. Což je něco, po čem nevědomky pokukuji už hrozně dlouho. Prohlédla jsem si stránky, zauvažovala  zatím zavřela. Teď jsem ale měla možnost zjistit o celém projektu něco víc…

  • Semirecenze

    Přečteno: Tvůrčí psaní pro každého (Dočekalová)

    Autor: Markéta Dočekalová Název: Tvůrčí psaní pro každého 1. vydání: 2006 (Grada) Vydání rozšířené verze: 2016 Nakladatelství: MÁM TALENT Počet stran: 376 (původní vydání 148) Vazba: Vázaná Sháněla jsem v Neoluxoru něco zcela jiného, když jsem prošla kolem této knihy a v nějakém záchvatu přesvědčení o vlastní tvořivosti jsem se rozhodla, že si udělám radost i tímhle – kromě toho už jsem v košíku totiž měla Rory’s Story Cubes, nejspíš jsem tedy živelnost chtěla trochu povýšit na nějakou sofistikovanou úroveň. Teprve kolem poloviny knihy mi začalo definitivně docházet, že toto dílo už jednou v knihovně mám, ale ve staré, výrazně tenčí a skromnější (po všech stránkách) verzi.

  • Semirecenze

    Přečteno: 40 dní pěšky do Jeruzaléma (L. Zibura)

    Kniha v knihkupectví. Vtipný kluk na facebooku. Ten kluk, co rozložil AZkvíz. Kniha na prezentaci v hodině literatury. Opět kniha na prezentaci v hodině literatury, tentokrát slušně předvedená. Krok za krokem se ke mě Ladislav propracovával a postupně se mi spojovaly jednotlivé informace, které k sobě patřily. Třeba ta s AZ kvízem zapadla na své místo až docela pozdě, i když jsem tu jeho show viděla už dávno, teprve nedávno mi došlo, že to byl zase ten samý Zibura. Jeho knihu jsem jednou vzala do ruky v knihkupectví, prolistovala ji a zase ji vrátila zpátky (po pečlivém vyfotografování titulní strany, která mi přišla neskutečně vtipná, abych ji pak dokázala dohledat…

  • Semirecenze

    Přečteno: Rande (I. Rozé)

    Autor: Iva Rozé Název: Rande aneb měsíc lásky s nepřetržitou kocovinou v zádech Vydání: 2015 Nakladatelství: Pejdlova Rosička, s.r.o. Počet stran: 219 Původně jsem si za konec školního roku chtěla udělat radost Bábovkami od Radky Třeštíkové. Jenže pak jsem začala váhat, ve strachu, co když nejsou tak skvělé, jak doufám, a nastalo by zklamání ze zakoupené knihy, čemuž jsem se v tomto případě chtěla skutečně vyhnout. Druhým hřebíčkem do rakve mého rozhodnutí bylo kafe s kamarádkou, která se mi pochlubila, že si koupila knihu Rande: „Však víš, od Rozé, jak to vycházelo v Reflexu…“

  • Přemýšlení nahlas

    Tvá nejmilejší kniha

    Opravovala jsem teď čtenářské deníky a nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké knihy čteme a jaké si volíme mezi své oblíbené. Zase jsem si přečetla zápis o Johnu Greenovi a zatímco jsem šla umýt nádobí, přemýšlela jsem nad tím, že tohohle autora vlastně nemám ráda. Nevím proč, občas si k lidem (v tomto případě tedy autorům) vytvořím postoj, který se mi strašně blbě překonává. Zaškatulkuji si je do sekce „tebe nemusím“ a zatím snad nikdo z této škatulky nevystoupil. Kromě Johna Greena tam patří třeba i pan Viewegh nebo z filmových tvůrců Tarantino. A filmový Hobit. Prostě jsou ve škatulce „ne“. A to zrovna od Greena jsem četla Hvězdy…