• Pure blog

    Předvánoční atmosféra

    Začalo to vaječňákem z IF café, který se mi loni stal nepostradatelným kamarádem, jak přežít náročné svátky v pěti lidech v našem malém bytě. Letos jsem si ho pořídila už začátkem listopadu. V polovině listopadu jsem si v Costě koupila první ostružinovou horkou čokoládu, na kterou se těším vždy celý rok, hned od momentu, kdy mi v květnu definitivně řeknou, že ostružinovou příchuť už nemají, už je léto, jdi dál… Jen pár dní na to jsem se probudila do pocukrovaného světa, husté vločky snášející se na ulici v šest ráno působily tak kouzelně, že mi ani nevadilo za chvíli vyrazit do světa. Sníh se dlouho neudržel, ale i další rána…

  • Přemýšlení nahlas

    Kouzlo místa

    Je časné odpoledne. Nebe decentně kryjí načechrané mraky, slunce sem tam vykoukne a přes zelené kopce se přežene stín. Vystupuji z auta, sotva se rozhlédnu, když přebíhám silnici, po které nic nepojede další hodinu, a v běhu pokračuji dál, vyšlapanou stezičkou mezi rašeliníky, z kopce až na okraj srázu. Na jeho hraně, stále v uctivé vzdálenosti, se zastavím, zhluboka se nadechnu svěžího vzduchu, který voní jarem, vodou a rašelinou. Pode mnou se rozprostírá ocelově šedé oko jezera a odráží v sobě holé stěny protější skály. Usmívám se od ucha k uchu a připadám si jako doma. Vydrápu se na veliký kámen, rozhodím ruce do stran, jako bych chtěla celou tu…

  • España

    Líná neděle

    Celý den je zvláštně líný. Je horko, ale nebe pokrývá neprostupná šeď. Vítr nefouká, prádlo na střechách se ani nehne, všechno je klidné a tiché. Kromě zvonů z kostelů, samozřejmě. Ještě stále jsem úplně nepochopila, podle jakého pravidla odbíjejí. Jasně, poledne a každá celá hodina, ale někdy se rozezní v 11:26. nebo ve 3:40. Nejsem si úplně jistá, jestli je někdo prostě jen příliš nadšený, nebo spíš líný. Při svém pozorování tichého světa jsem konečně zjistila, odkud přichází ten ptačí zpěv, který je tak často slyšet. Našla jsem ptačí klec na jednom z protějších balkonů. Na dalším sedí starý muž, na kolenou má rozložené noviny, ale poslouchá rádio z vedlejšího…

  • Pure blog

    rozmrznout.

    Bojovná, ale pochmurná písnička v uších a eskalátor vezoucí mě k výšinám. Přešlá mrazem, který se vytrvale prokousával kabátem, jsem byla myšlenkami někde úplně jinde. A zpívat se mi zrovna nechtělo. Zachmuřená, zadumaná, s pocitem, proč mi proboha musí neustále někdo házet klacky pod nohy. Vyšla jsem na ulici a mezi domy najednou taková zima nebyla. Z nebe padaly vločky. Malé, nepatrné, co se ani chvíli neudrží, ale upoutají pozornost. Zvedla jsem oči k obloze a pohledem přejela domy kolem. U Tří bílých beránků. Bernsdorfská továrna na kovové zboží. U Pařížana. Zdobené fasády a několikaramenné lampy, které teď nabíraly sílu na další dlouhou noční šichtu. Ta nekonečná zimní tma mě…

  • Pure blog

    Babí léto

    Zlaté slunce hřeje, ale už zdaleka tak nepálí. Tytam jsou horké letní dny, takové, jaké si od léta představuji. To přešlo rychleji, než se mi zdálo možné, další dva měsíce za mnou a netrpělivě vyhlížené září vtrhlo jako velká voda se všemi povinnostmi, čekanými i neočekávanými. Vzduchem poletují neviditelné pavučinky. Chytám se do nich jako do záchranných sítí a občas se s překvapením přistihuji u pocitu čirého, téměř ničím nekaleného štěstí. Spokojenosti. Klidu. To je to slovo! Klid. Nejsem bezmezně šťastná. Po těch několika týdnech, kdy jsem se doslova dusila pod vahou drobných i větších problémů a starostí a sebemrskačského utápěním se v bezradnosti, kdy jsem měla pocit absolutního zatracení,…

  • Budapešťské perličky

    Sbírka drobných radostí

    Slunce se mi těžce opírá do zad a kdesi ne v takové hlubině se mi pod nohama žene divoká voda Dunaje. Načechrané mraky se kupí na fantasticky modré obloze a připomínají spíš šlehačku než shluk vodních par. Železná konstrukce zeleného motu Svobody se proti ní obzvlášť podařeně vyjímá. Turulové na jeho vrcholcích rozpínají křídla a chystají se vzlétnout nad rozbouřenou řeku. Jdu rychle, i když nepospíchám. Vždycky chodím rychle. Původně jsem chtěla tržnici obejít a zaplout do uliček směřující k domovu, ale když mi cestu zkříží mladá žena s jakýmsi ovocem, bezděčně zahnu dovnitř a pustím se do lovu na meruňky. Nebo jahody. Nebo třešně. Ne, ty ne, broskev bude…

  • Pure blog

    Vůně letních nocí

    Tma. Hluboká tma kolem půlnoci, hebká a sametová. Něžná náruč ticha, ve kterém odplouvají všechny starosti do ztracena. Rozplývají se z nedostatku světla, které by jim dalo význam. Jen tma, teplá a vonící sladce jako dozrávající ovoce. Omamná vůně, která mě vždycky donutí na okamžik zavřít oči a nadechnout se. Zhluboka, plnými doušky vychutnávat všechny vzpomínky v té tmě zakleté, schované, ale nezapomenuté.

  • Budapešťské perličky

    V jarním dešti

    Až do teď jsem si myslela, že Budapešť je nejkrásnější v noci. Nebo možná spíš za soumraku, kdy nad horizontem zůstává ještě památka po předešlém dni, ale světla se už rozsvěcejí a září do pomalu temnoucí oblohy. Dunaj je v tu chvíli skutečně modrý, nezdařené stavby minulého režimu se skryjí do hebké černoty a to krásné se naopak rozzáří, aby odůvodnilo přirovnání města k perle na hedvábné stužce řeky.

  • Budapešťské perličky

    Otvírání jara

    Jaro ve vzduchu a noční město. Sice není tak pozdě, ale zima ještě neskončila a stmívá se brzy a tím dřív přichází pocit, že je vlastně dávno noc. Původně jsme plánovali najít nějakou hospůdku, kam bychom si sedli a ještě chvíli poklábosili o strastech a radostech studentského života, ale náhlý nápad některého z účastníků večerního bloumání, všechno změnil. S koupeným pitím, nijak zajímavým ani drahým, jsme se uličkami drápali nahoru k hradu. Dlouhé schodiště, temné a opuštěné, které končí přímo u Vídeňské brány, bylo vítanou zkratkou. Sedli jsme si pod hradby na zídku a dívali se na světla, která ještě zdaleka netančila v horkém letním vzduchu, jako je běžnější při…

  • Budapešťské perličky

    První sníh

    Budapešť pro mě byla, je a nejspíš i bude městem slunce. Jasná, světlá, se širokými bulváry, kde na člověka nepadají domy, ale může se zhluboka nadechnout. Město, kde se žije dlouho do noci, protože ve sluncem vyhřátých ulicích se tak dobře popíjí s přáteli. Samozřejmě za to mohlo i to, že má první návštěva se uskutečnila v horkém srpnu, kdy nejrozumnější bylo utéct k Dunaji nebo rovnou k Balatonu. Tím spíš jsem možná byla zvědavá na další roční období v maďarské metropoli. V Česku už byl podzim v plném proudu, když jsem přijela, abych se tady vrátila zpátky do léta. Nakonec jsem se ale přeci jen dočkala barevného listí a…