Jsem si vědoma toho, že tento článek je trochu na hraně. Svým tématem a svým nápadem a pojetím. Dovoluji si ho napsat v době, kdy už se zdá, že se snad vše v dobré obrátí. Troufnu si totiž hrát na vědmu a předpovědět, že Hollywood se zachová jako ještě větší hyena a my se za nedlouhé dočkáme filmové verze dramatického příběhu z thajské jeskyně.

Od té doby, co se o psaní, čtení a stavbu příběhů zajímám více, a hlavně více odborně, jsem už několikrát ve zprávách zaslechla příběhy, které mě zaujaly, ale tohle je úplně jiná liga. Tenhle příběh má totiž naprosto všechno, co Hollywood hledá (jedna složka chybí, ale je snadno doplnitelná). A nebudeme si nic nalhávat, scénáristé jsou dost na suchu – jak ukazují tisíceré remakey, dvoustá pokračování a neustálé restarty. Samozřejmě celý ten příběh sleduji se zatajeným dechem, každého vytaženého div neobrečím radostí (jo, jsem cíťa), ale když se od toho zkusím emočně odstoupit, vážně vidím potenciál. Continue reading →