• Přemýšlení nahlas

    Nechme děti číst

    Hodně se v dnešní době mluví o tom, jak děti nečtou. Hlavně kluci. Je to množstvím podnětů, je to množstvím jiných zábav, videoher, internetů, instagramů. Ale možná je to i zcela mizerným výběrem knih na základních školách.

  • Před tabulí

    Odcházení

    Ve tři ráno jsem naskočila do auta, naposledy zamávala a než mi to mohlo dojít, ujížděla jsem pryč. Takzvaný odchod šokem – než se loučení protáhne v nekonečná muka, radši rychle zmizet. Přesto mě okamžitě chytila panika, jestli jsem neměla ještě zůstat, proč jsem jen odjela tak rychle, ale už to nešlo zvrátit. Naštěstí. Dojela jsem domu, zbavila se nánosu make upu a cigaretového kouře, který se na mě během postávání venku nabalil, zalezla jsem do postele a rozbrečela se. Jak malá holka. Slzy jak hrachy, nos usoplený, i procítěné vzlyky jsem zvládla. Muž vedle mě nechápal, ptal se, proč proboha bulim a že přece nikdo neumřel. Jen skončili. Upřímně…

  • Před tabulí

    Učitelské prázdninové přenastavování

    Ani věřit se tomu nechce po tom uhnaném červnu, ale prázdniny jsou tady. Pro děcka, pro studenty a snad hlavně a především pro nás učitele. Protože za to, že jsme je všechny v červnu neuškrtili, si ten odpočinek vážně zasloužíme. Ty poslední dny přemlouvání, ukecávání, velkých očí, smutných pohledů, tichých výčitek, pocitů ublížení a snah ještě na poslední chvíli si napsat, přepsat či dopsat nějaký zázračný test, který by všechny ty maléry celého půlroku kouzelně napravil…

  • Před tabulí

    Bod zlomu

    Jako začínající učitel jsem do školního systému nastoupila plná ideálů. Což je pravděpodobně docela běžné. Vize, jak to člověk bude dělat úplně jinak, než tak, jak sám zažil na základce či střední. Asi jako když se budoucí rodič přesvědčuje o tom, že některé věci on nikdy svému dítěti neřekne. A pak přijde ta tvrdá realita, která ho probere.