Je to peklo. Ležím v tom přes dva měsíce a mám pocit, že se nic moc nemění, neposouvá a ke zdárnému cíli mám přibližně tak daleko jako 5. ledna. Ne-li dál, protože tehdy jsem ještě žila v naivním světě jednoduchých řešení. Ten neexistuje.

Na druhou stranu je to určitě jen zdání, protože už se přeci jen začíná něco rýsovat, vypadá to, že místo už máme rozhodnuté, datum a čas obřadu jsou už pevně stanovené. Přes to už vlak nejede, už jsme to oficiálně oznámili a někteří hosté už si koupili i letenky atd. I kdybychom tedy nakonec skončili někde na úřadě, na konci července budeme svoji. Pokud se do té doby nezblázníme.

Nemám poslední dobou čas vůbec na nic, co nesouvisí se svatbou, protože toho zařizování a vymýšlení je až nad hlavu. Do deníčku jsem si nezapsala už od ledna (zazdila jsem celý únor), testy opravuji téměř sporadicky, dlouho do noci procházím internety a hledám. Možná je to trochu útěk, protože zároveň s tím procházím nějakou profesní krizí, ze které bych se také měla vypsat. Ale dneska si dáme další seznam vtipných zjištění ze svatebních přípravách.