Archiv pro štítek: svatba

Svatební orgie II.

1 komentář

Je to peklo. Ležím v tom přes dva měsíce a mám pocit, že se nic moc nemění, neposouvá a ke zdárnému cíli mám přibližně tak daleko jako 5. ledna. Ne-li dál, protože tehdy jsem ještě žila v naivním světě jednoduchých řešení. Ten neexistuje.

Na druhou stranu je to určitě jen zdání, protože už se přeci jen začíná něco rýsovat, vypadá to, že místo už máme rozhodnuté, datum a čas obřadu jsou už pevně stanovené. Přes to už vlak nejede, už jsme to oficiálně oznámili a někteří hosté už si koupili i letenky atd. I kdybychom tedy nakonec skončili někde na úřadě, na konci července budeme svoji. Pokud se do té doby nezblázníme.

Nemám poslední dobou čas vůbec na nic, co nesouvisí se svatbou, protože toho zařizování a vymýšlení je až nad hlavu. Do deníčku jsem si nezapsala už od ledna (zazdila jsem celý únor), testy opravuji téměř sporadicky, dlouho do noci procházím internety a hledám. Možná je to trochu útěk, protože zároveň s tím procházím nějakou profesní krizí, ze které bych se také měla vypsat. Ale dneska si dáme další seznam vtipných zjištění ze svatebních přípravách.

Číst dál →

Svatební orgie

3 komentáře

Protože se z toho všeho asi potřebuji vypsat.

Já tušila, že to celé nebude tak jednoduché, jak se některým zdálo. Tušila jsem, že to bude značně náročnější, dokonce jsem brala docela vážně varování, že takové věci by se měly chystat aspoň rok dopředu. Jsem si vědoma toho, že mě nikdo nenutil pořádat celou akci letos, že jsme to klidně mohli nechat na 2020. Ale když už máte rok pnutí, nechce se vám to odkládat. Bohužel. Za poslední dva měsíce, kdy se topím v přípravách a zjišťování, vykrystalizovalo pár zajímavostí a pár zajímavých momentů.

Číst dál →

Bílá panika

3 komentáře

Stáli jsme na střeše domu, kolem nás velkolepě vybuchoval nový rok v zářivých barvách, když se ke mně Muž otočil s tím, že mi ještě něco chtěl… Nevím, jestli mi to došlo už v ten moment nebo až o vteřinu později, kdy z kapsy vytáhl výmluvnou krabičku a položil dotaz, ale každopádně mě to zaskočilo. Kousek od nás stále s přítelem jeho sestra – naštěstí dost velký kousek na to, aby v tom rámusu petard a rachejtlí neměla nejmenší ponětí, co se vedle ní děje. Kvůli její přítomnosti jsem nečekala, že by na to mohlo ten večer dojít. Nakonec jsme si ale přeci jen užili romantickou a velmi soukromou chvilku, kdy jsem si nebyla úplně jistá, jestli se směju, nebo mám náběh na pláč dojetím. Fakt se mě zeptal. Až s prstýnkem na ruce mi došlo, že jsem ale vlastně neodpověděla a dodala jsem aspoň „no tak jo!“ (na což on dodal „no tak jo, vole“, protože se právě naučil nové české slovíčko a cpe ho všude.)

Číst dál →