Další předlouhý den. Vůbec mi nedochází, že ještě v pondělí ráno jsem byla v Praze a zítra večer už zase budu v Česku. Podle toho taky vypadá náš program a vždycky se zastavíme až v devět večer. A to jsme původně ještě měli vidět noční Zurich, ale z toho nakonec sešlo.

Dneska jsme zamířili do hor. Doslova. Číst dál →

Krátký, pro mě téměř předsmrtný, report z druhého dne švýcarského tripu. Ráda bych napsala i tématická zamyšlení, ale na to už fakt neni síla, takže někdy, ne teď. Číst dál →

Jsem utahaná jak mezek, sotva mžourám, ale mam writing-lack (neřešte, jestli tahle kombinace slov vůbec existuje, prostě jsem už dlouho konstantně neklapala do klávesnice), takže mám potřebu si trochu vycvakat ruce a podělit se s vámi aspoň o pár zážitků ze svých cest po dalekých zemích švýcarských.

Ačkoliv mám roadtripy a vše s nimi spojeného nesmírně ráda a ačkoliv během nich vzniká nespočet skvělých zábavných momentů, je mi jasné, že číst teoreticky „vtipné“ hlášky a jiné nesmysly (na osmém kilometru jsme minuli přejetou kočku) je nezáživné, takže od toho odpustím a vemu to hopem.

Vyrazili jsme v pondělí v devět ráno. Plus mínus, v půl desáté jsme rozhodně jeli přes barandovský most. Vím to přesně, protože v ten moment jsem usoudila, že bych docela ráda navštívila záchod. Varianta, že bychom zastavili a rovnou pak začali už vytahovat jídlo, mi neprošla. Nakonec jsem vydržela až do Německa. Dítě cestou usnulo, minuli jsme nabouraný kamion a hranice proběhli tak rychle, že jsem si ani nestačila vyfotit cedulku „Vítejte ve Spolkové republice“. Ježdění po Evropě ztratilo část svého kouzla, pořád jedete po silnici a jedinou změnou je, že na vás najednou cedule začnou mluvit jinak. Číst dál →