Ani nevím, zda to bylo v době prvního nebo druhého lockdownu, ale asi je to jedno. Nejpozději na jaře jsem se zařekla, že jen co to půjde, vydám se zpátky do Pešti. Naposledy jsem tam byla snad před pěti lety, s duší ještě stále rozjitřenou a s velkými očekáváními. Vrátila jsem se trochu rozmrzelá, výlet se tehdy úplně nevydařil, zejména Muž byl poněkud otráven, bydlení bylo hrozné, uznávám. Tentokrát jsme na to šli jinak, už jsme velké děti, užijeme si to. Dvě noci jsme spali na lodi s božským výhledem na Parlament – nejen ráno při snídani, ale i večer z pokoje. Totální snobárna, ale boží. Další dvě noci jsme…
-
-
Litoměřické vinobraní
Další z našich malých drobných výletů. Kdysi, když jsme spolu s Mužem začínali randit, vzala jsem ho na výlet do Mělníka, na vánoční trhy. V sobotu tam bylo super mrtvo, na vyhlídce šíleně foukalo, ale já si odškrtla Mělník, že jsem ho konečně viděla. Přesto, že mi to nepřišlo jako kdovíjak úspěšný výlet, dojem zanechal a Muž začínal poposedávat, že by zase takhle někam vyjel. Je toho v dojezdové vzdálenosti od Prahy ještě dost, co jsme neobjevili, ale nějak vždycky na všechno zapomenu, když bych potřebovala nápad.
-
Výletnické jednohubky: Na Kokořín!
Frištenský: „No já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám s tím naším výletem na Kokořín, jo.“ Lékárník: „Prosím tě, to se vůbec nedá srovnávat.“ Frištenský: „Jak to?! Byly tam skály pískovcový, občerstvení… co je tady? Prd.“ Po dnešním výletě si nejsem úplně jistá, zda Cimrman na Kokoříně někdy byl. Ale postupně.
-
Maďarsko, den první: Legend of Danube
Vůbec jsem nevěděla, odkud začít a jak celý ten několikadenní výlet pojmout, ale nakonec to skončilo rozepisováním dne po dni. Tak si dáme malý maďarský seriál 🙂