• Pure blog

    Želva na ledu

    Den se protáhl víc, než jsem plánovala. Dávno byla tma, po prosluněném dni (na kterém roztála polovina pražského sněhu) všechno zamrzalo, cestou z tramvaje jsem se spíš klouzala, ale vidina teplého domova a večeře mi všechno to utrpení vynahrazovalo. Na zastávce postávala roztodivná skupinka středoškoláků, workoholiků a opilců. Jeden z posledně jmenovaných se kolem mě propotácel tak, že jsem si nebyla jistá, zda ho nebude potřeba sbírat ze země. Radši jsem na něj a jeho vrávoravý krok ale příliš nezírala, známe opilce, vzal by si to jako útok a nedejbože by se mnou začal komunikovat. Stačilo, že se o mě málem otřel cestou od své skupinky k lavičce, na kterou…

  • Z cest...

    Německo-rakouský trip III.

    Třetí, závěrečný a nejdramatičtější díl naší germánské anabáze. Rozsahem se mi vymkla z rukou asi nejvíc, ale to bude všemi těmi emocemi, které se odehrály během jediného dne. Přiznám se, že ještě když jsem to psala (s víc jak měsíčním odstupem), musela jsem se smát. Takže náš trip celkově považuji za velmi úspěšný, protože z tohohle ještě budou historky na několikery Vánoce. 

  • Městem křížem krážem

    Láthatatlan kiállítás (Neviditelná výstava)

    Tma. Absolutní tma. Ať třeštím oči jak chci, nevidím vůbec, ale vůbec nic. Bojím se udělat krok, abych do něčeho – nebo někoho, to je pravděpodobnější – nevrazila. Ale nakonec se tomu stejně nevyhnu. Narážíme do sebe všichni navzájem, slepí jako krtci, co chvíli se nejistými prsty dotýkám něčích zad. Občas se s kamarádkou popadneme za ruce, abychom jedna druhé pomohli ke kýženému cíli nebo aspoň o pár bezpečných kroků dál.